Nebezpeční a zmatení soudci odepřeli vlastníkovi ochranu, týkající se jeho majetku. Fakticky jej vyvlastnili.

Porušením LZPS (Listiny základních práv a svobod) je totiž jejich tvrzení, že vlastník budovy (a tedy i prostoru podkroví) nesmí toto podkroví určit svým projevem vůle jako jednotku – a soudci k tomu přidali toto absurdní a zcela popletené zdůvodnění:

Za prvé:
Soudcům zcela ušlo, že v době před vkladem prohlášení do katstru neexistovaly v budově jednotky, tedy ani vlastníci jednotek. Je tedy naprosto nesprávná argumentace, že by před vkladem prohlášení mohli existovat nějací „uživatelé jednotek“, kterým prý podkroví slouží.

Za druhé:
Nesmyslem je i tvrzení, že by před vkladem prohlášení do katastru existovaly v budově nějaké „společné části“. Celá budova byla přece ve výlučném vlastnictví původního vlastníka a žádné společné části v ní nebyly vyčleněny – právně ani fakticky.

Za třetí:
Popletení soudci a popletka Schödelbauerová si pletou (neexistující a neprokázané) užívací právo nájemců k prostoru v budově s vlastnickým právem spoluvlastníků. Vůbec se nedivím, že popletka Schödelbauerová napsala nějaké hlouposti, to je u ní běžné. Ale že její fantazie vzali vážně soudci Městského a Nejvyššího soudu, to je na pováženou.

Za čtvrté:
Z pouhého faktu, že nájemníci si na půdě věšeli „načerno“ prádlo, nelze odvodit žádné vymahatelné omezení pro původního vlastníka budovy. Podkroví nebylo stavebním úřadem zkolaudováno jako sušárna, a určitě nebylo zmíněno v nájemních smlouvách jako společné příslušenství bytů. Ostatně soudy vůbec nezkoumaly obsah nájemních smluv. Pak ovšem celá argumentace soudu se hroutí jako domeček z karet. Závěry soudu jsou protiústavní blábol.

Za páté:
Z pouhého faktu, že nájemnícina půdě skladovali nějaké své harampádí, nelze odvodit žádné vymahatelné omezení pro původního vlastníka budovy. Podkroví nebylo stavebním úřadem zkolaudováno jako sklad – k tomu by muselo podkroví být určeno rozhodnutím stavebního úřadu, se souhlasem HZS, a na základě posudku statika. Muselo by také být vybaveno hasicími přístroji. Ze skutečnosti, že nájemci porušovali zákon a stavební předpisy, nelze dovodit, že by jim tím vzniklo nějaké vymahatelné právo.

Za šesté:
I kdyby snad v nájemních smlouvách bylo podkroví označeno jako společné příslušenství bytů (což ovšem nikdo netvrdil a soud to nezjišťoval), pak případný spor mezi nájemcem a pronajímatelem o sušení prádla by se řešil podle ustanovení občanského zákoníku o nájmu. Je nemyslitelné, aby takovýto bagatelní soukromoprávní spor byl vyřešen naprosto nepřiměřným způsobem – vyvlastněním majetku v rozporu s Ústavou.

Je to celé právní žumpa, ve které plavou – kromě hoven – i hloupí a nebezpeční čeští soudci.

Justitianus