Pane páčko, Vámi citovaný závěr NS 26 Cdo 287/2018 je protiústavní právní žumpa. Pachatelé jsou známé firmy: Ferák, Jackwerthová, Dýšková. Neználci v talárech.
Nelze totiž vycházet ze zdánlivého usnesení, které ve skutečnosti usnesením nikdy nebylo. Soud vždy musí zkoumat, zda byly či nebyly naplněny podmínky obsažené v § 1 a § 245 (absolutní neplatnost ex lege).
|
§ 1 (2) Nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti. |
Zákaz obsažený § 1 je samozřejmě kogentní. Ustanovení § 245 je kogentní.
Pokus o usnesení které se příčí dobrým mravům, nebo mění stanovy tak, že jejich obsah odporuje donucujícím ustanovením zákona, je tedy nulitní (absolutně neplatné od samého počátku). Je tomu tak proto, že porušuje veřejný pořádek, a navíc i proto, že porušuje právo týkající se statusu osob (právo člena SVJ).
Soud z takového zdánlivého usnesení nesmí vycházet nikdy. Je tedy vyoučeno uplatnit časové hledisko. Zdánlivé usnesení se nestane skutečným usnesením nikdy, bez ohledu na to zda bylo či nebylo napadeno, a bez ohledu na to zda bylo napadeno v tříměsíční prekluzivní lhůtě.
Ustanovení § 245 je nutno aplikovat i na právní poměry SVJ:
|
89/2012 Sb. (1) Nevyplývá-li z ustanovení o společenství vlastníků něco jiného, použijí se přiměřeně ustanovení o spolku, zejména ustanovení o svolání, zasedání a rozhodování kolektivních orgánů, o neplatnosti rozhodnutí nebo o následcích jeho rozporu s dobrými mravy. |
Justitianus
Poslední komentáře