• K Vašemu prvnímu dotazu:
Vysvětlil jsem ve Zprávě č. 1. Nájemné podle nájemní smlouvy by bez výjimky podléhalo zdanění podle § 9 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů. Při užívání společné místnosti vlastníkem jednotky existuje právní klička jak se zdanění vyhnout. Podle § 4a ZoDP platí, že od daně z příjmů fyzických osob se osvobozuje bezúplatný příjem vlastníka jednotky v podobě úhrady nákladů na správu domu a pozemku vlastníkem jiné jednotky v tomtéž domě.

• K Vašemu druhému dotazu:
Podle § 1208 platí, že do působnosti shromáždění patří (…) rozhodování v dalších záležitostech určených (…) stanovami. V SVJ tazatele je takovou záležitostí rozhodování o pronájmu společné místnosti cizí osobě (viz informace v úvodním příspěvku). Stanovy zřejmě určují, že k tomu je nutná tříčtvrtinová většina, viz: „… bylo mi sděleno, že jsem sice vyhrál hlasování, ale bylo pro jen 65% a já prý potřebuji 75%“. Nedovedu si představit jak by se dalo zdůvodnit, že o výlučném užívání společné místnosti vlastníkem jednotky se má rozhodovat nějakou jinou většinou než alespoň 75%. Obě záležitosti se sice liší v podstatě právního vztahu, dopad na vlastníky jednotek je však naprosto shodný: v obou případech jsou vyloučeni z užívání společné místnosti.

Ve své odpovědi jsem se ovšemže zabýval i „obecně nakládáním se společnou věcí“. Jak jsem už zmínil, podle ustanovení NOZ o bytovém vlastnictví by to vyžadovalo souhlas všech dotčených vlastníků a změnu prohlášení. To je ovšem nepraktické, těžkopádné a v reálném světě nezměnitelné řešení. Proto se mi jeví vhodné nevycházet z právní úpravy výlučného užívání společné části, a namísto toho postupovat analogicky jako v případě pronájmu.

Půjde o ujednání spoluvlastníků podle § 1 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb.. Chcete-li to přesněji, mohla by to být výprosa podle § 2165 až 2168. Kreativitě se meze nekladou.

Justitianus