Zdravím vás. Máme v domě situaci..jednoho krásného dne se začalo stavět s povolením, ale mně se nikdo na nic neptal. Zda to využiji, zda to potřebuji a zda mne to po všech stránkách nebude pouze obtěžovat. A nebo zda to nebudu vnímat jako drzé a sprosté jednání, vměšování se a akt na úkor mého vlastnictví, úsilí, práce, na úkor mých vlastních skromných poctivě vydělávaných prostředků, které jsem plánoval investovat do vzdělávání svých dětí, narovinu a slušně řečeno. Celé to je v příkrém rozporu s mým vlastním pojetím o nakládání s prostředky s péčí řádného hospodáře. Jsou to navíc mé prostředky cca 80–100t. podle mého propočtu z dostupných údajů. Ale, stavba povolena. Společně nutná věc pro dům to prokazatelně není, neboť i podle zákona to zde (3patra)není nutné. Mně to připomíná hospodaření divochů žijících ve slumu, kteří si po obalamucení „specialisty” pořídili drahou ohromnou televizi a programovou nabídku na úvěr. Upřímně, co si myslet o lidech bydlících v 1.patře na schůzích aktivně vystupujících za vybudování výtahu? Motivace neznám, ale tuším. Zaměstnanec stavební firmy, předseda, účetní…no, co myslíte. Nemám vůbec pocit, že je vše v pořádku. Je vůbec možné, že lidé norozlišují mezi sehnáním potřebného mandátu a souhlasu ke stavbě věci jako takové na principu každý za své a mezi souhlasem k tomu, účastnit se dobrovolně na pohádkové solidaritě s „potřebnými”, tedy spíše s vychcánky? Nemám čas studovat právo, proto bych uvítal vaše jakékoliv návrhy a doporučení. Již jsem to zkusil a ztratil se v tom.Teď už se jen děsím toho, co si ta „většina” a jak velký díl si z mého koláče odsouhlasí příště. Vířivku pro vrchní patra?