Viléme, naštěstí žijeme v režimu, kdy máme každý právo mít názor a nemusí být nutně totožný. Vy (slepě?) věříte názoru ARTAV, já se ráda s cizím názorem seznámím, ale konečné resumé si dělám sama, a to na podkladě těch informací a zkušeností, které mám v danou chvíli k dispozici (proto jsem psala výše: „Ale je možné, že jsem něco přehlédla.“).

Dovolím si za daných okolností upozornit na několik, z mého pohledu poměrně zásadních, momentů tohoto případu:

1.

Konstatování ARTAV: „Standardní rozúčtovací procedura stanovená zákonem č.67/2013 Sb. v platném znění a shora zmíněnou vyhláškou vámi zmiňovaný případ neřeší.“ má informační hodnotu sdělení: „Země je kulatá.“ Můj doplňující dotaz tedy zní: Jaká rozúčtovací procedura se použije a, zejména, kde (v jakém zákonném předpisu) má oporu?

2.

Zde v diskusi se objevilo několik dodatečných dotazů ohledně podstatných okolností, na něž autor původního příspěvku nereagoval.

Co mě osobně udivuje ale ještě o něco více, že ARTAV našel rychlé řešení i bez těchto, opět podle mého názoru podstatných, informací. Jde zde zejména o zdejší dotazy na to, zda je podlahové vytápění napojeno na centrální rozvod tepla a co přesně uvádí rozhodnutí stavebního úřadu a vyjádření SVJ, tzn. jaké podmínky si SVJ stanovilo. Za sebe bych dodala i dotaz na proceduru schvalování v SVJ a její zdokumentování, mohl to „podškrábnout“ jen předseda, a to zase trošku mění situaci.

Víte proč se zajímám o tyto informace já? Protože mít já byt v takovém SVJ a čelit dodatečným nákladům spojeným s tím, že si kdosi cosi vybudoval ve svém bytě a pro mne to ve svém důsledku bude znamenat vícenáklady, tak se bouřím a při nenalezení pro sebe uspokojivého řešení se obrátím na soud.

Ze své opakované zkušenosti totiž vím, že při povolování úprav v bytě je potřeba se dohodnout, tj. mimo jiné dohodu oboustranně stvrdit. A v mém případě jsem vždy setkala s podmínkami, které vždy určovaly provést nejen veškeré úpravy na vlastní náklad, ale zichrovaly „zbytek světa“ i pro případ následných škod a jakýchkoliv negativních dopadů na cokoliv atp. atd. tím, že jsem se musela zavázat, že i tyto náklady na jejich odstranění jdou na můj vrub. Kromě toho jsem vždy musela doložit o všem možném (a skoro i nemožném) prohlášení firmy provádějící práce, aby se i takto prakticky vyloučila kolize se zákonným stavem, ohrožením života, zdraví, životního prostředí atd. atp.

3.

ARTAV uvádí: „Problémem ale zůstává stanovení pravidel, jak zakomponovat náměry z ultrazvukových měřičů tepla do celkového rozúčtování v rámci zúčtovací jednotky.“

To je teda ;-) ohromující konstatování, toto je snad gró celého problému, ne? A navíc, jeho řešení nebude s pravděpodobností blížící se jistotě zdarma. Kromě toho je zapotřebí vymyslet algoritmus, speciální software… pokud tedy tento není např. součástí projektové dokumentace. Pokud rozúčtování nedělá předseda „na koleně“, tak si každý rozúčtovatel toto specifické rozúčtování nechá zaplatit, a to každý rok. Z jakých peněz se bude toto vše hradit? Pokud toto není podchyceno v podmínkách schválení a ve společenství bude jediný vlastník, který věc zažaluje, opět se celá konstrukce stanovení možných pravidel rozpadá.

4.

V případě, že by bylo nezbytné provést další úpravy systému vytápění, půjdou tyto úpravy na čí náklad? Pokud i na můj, žaluji.

Závěr:

Ať už máme na věc jakýkoliv názor, ve chvíli, když začnou vznikat vícenáklady společenství, stačí jediný vlastník, který se cítí touto situací nespravedlivě postižen a obrátí na soud a je úplně jedno, co si myslím já, ARTAV nebo kdokoliv jiný, protože rozhodovat bude soudce, a ten je ve své činnosti na zde i jinde prezentovaných názorech nezávislý.

A protože soudit se v těchto případech nelze zdarma, stále považuji za stěžejní informaci, co a kým vlastně bylo schváleno a následně realizováno, když já jsem vycházela při své radě ze svých opakovaných osobních zkušeností, kdy bych si takovou štrapác (nejen) s vyúčtováním hradila sama (protože můj „zbytek světa“ byl dostatečně kompetentní k životu v bytovém domě), a proto v tuto chvíli musím konstatovat, že odpověď odborníků z ARTAV ve mně vyvolává nejen otázky, ale i velice rozpačité pocity.

Douška:

Když už ARTAV odkazuje na ust. § 3 odst. 5, docela by mne zajímalo, proč nepoukázalo na ust. § 3 odst. 6. Asi má k tomu nějaké dobře utajené důvody, když větou „Standardní rozúčtovací procedura stanovená zákonem č.67/2013 Sb. v platném znění a shora zmíněnou vyhláškou vámi zmiňovaný případ neřeší.“ (viz zde bod 1.) tuto možnost smetl se stolu.