„Pokud umožňuje s přiměřenou spolehlivostí určení jednající osoby (uvedení jména a příjmení v podpisu nebo v emailové adrese) (§ 562 odst. 1 NOZ). (70.95 %)“

Email je technologie stará x desítek let, navržená v akademickém prostředí, kde nikdo nepředpokládal její obecné nasazení a mezi vědci se tenkrát mělo za to, že se nepodvádí.

Ten nejvíce odhlasovávaný názor si odporuje sám sobě technologicky, protože emailové servery po trase navzájem komunikují v plain textu a jako taková je možná libovolná změna odesílatele. Důkazem vám budiž poslední rok oblíbené maily požadující platbu v bitcoinech za smazání údajných videí, co jsou alias odesílány z vlastní adresy příjemce k vyvolání dojmu „získání přístupu k mailové schránce“. (BTW stejně to umožňuje i protokol umožnující přesměrovávání telefonních hovorů, takže je možné docílit toho, aby vám mobil vyzváněl s tím, že volajícím bude vaše vlastní mobilní číslo – celkem cool na předvádění…).

Takže je skutečně jedno, jak a o čem hlasují jedinci, co neznají judikaturu, a ustanovení zákona ještě vykládají s jasnou základní neznalostí dané technologie…

Pokud má emailem dojít k závaznému právnímu jednání, neobejde se to bez digitálního podpisu jednající osoby. A ještě není zaručeno doručení, takže průkazné je to jen pro příjemce onoho digitálně podepsaného emailu.

A judikatura v tom má jasno, na rozdíl od onoho nesmyslného hlasování, co si odpověď sama sobě odporuje, protože Pokud umožňuje s přiměřenou spolehlivostí určení jednající osoby je u emailu bez digitální podpisu spolehlivost nula, tedy zjevně nepřiměřená.