Samozřejmě, že je možné se bránit. A také nutné! Je-li pravda, co píšete, je aktivita onoho znalce přinejmenším nebezpečná, to by nemělo zůstat bez reakce. Zlo je zapotřebí začít potírat, dokud je malé.

Chybně hodnotíte úlohu znalce – znalec není vyšší instance než soud a nerozhoduje spory – nezaujatý soudce by měl k posudku vždy přihlížet jen jako k důkazu.

Nepíšete, zda jste si posudek objednal sám nebo soud, podle toho se odvíjejí další cesty. Na internetu najdete na toto téma spoustu informací, jen pro ilustraci k problematice znaleckých posudků a mínění o nich na nejvyšších místech kopíruji z přímo portálu Ministerstva vnitra ČR (http://www.mvcr.cz/…posudku.aspx):

Nedávno zesnulý český ombudsman Otakar Motejl, těšící v odborných kruzích i ve veřejnosti nesporné morální a odborné autoritě, si v jednom tiskovém prohlášení z roku 2007 nebral servítky a prohlásil: «Soudní znalci ničí lidské životy! Případy, kdy soudní znalci pochybili, mívají často za následek zpackaný lidský život, jejich odpovědnost je ale téměř nulová… Nekonečné průtahy při vypracování posudků, jejich velmi sporná kvalita, ale také jejich nadužívání, téměř žádné postihy za nepravdivé, špatné nebo pozdně dodané posudky, to všechno je třeba akutně řešit. …Trend je takový, že soudci bez znaleckého posudku téměř nerozhodnou. A výsledkem je až taková absurdita, že v podstatě nesoudí soudce, ale znalec.» Tato kritika, jak to vyplývá z obsahu kompetencí ombudsmana, vychází především z případů, které se týkají občanskoprávních a rodinněprávních záležitostí, ale některá kritická zjištění se dají vztáhnout i na trestněprávní kau­zy.

Velmi kritické stanovisko k činnosti některých znalců a znaleckých ústavů zaujala např. předsedkyně vysokoškolské Akreditační komise profesorka Vladimíra Dvořáková. V rozhovoru, který poskytla internetovému portálu Outsider Media dne 16. 4. 2010, říká:

«Dostanu-li stanovisko třeba… z expertních pracovišť, které mají pravomoci poskytovat odborné posudky pro soudy, předpokládám, že jde o skutečně odborné stanovisko, ale ono to tak být vůbec nemusí. Dovedeme si vůbec představit, že tatáž osoba požádá o stanovisko „vědecké pracoviště„, tam si ho napíše a s podpisem ředitele pak předloží jako argument u soudu? Nebo že u soudu argumentuje na základě „odborných“ textů, které si pod jinými jmény sama napsala? Nebo že instituce může poskytovat znalecké posudky, aniž by disponovala patřičnými laboratořemi a stálým personálem? A přitom zjistíte, že ve všech takovýchto institucích, které jinak fungují standardně, se objevuje stejný okruh lidí, kteří mají obchodní, partnerské a jiné vztahy na určité okruhy lidí v politice?».

Buďte víc konkrétní, dostanete konkrétnější (právně-laickou) radu.