Nespokojený vlastníku! Či spíše, Nespokojená vlastnice! Heuréka! Takto to nefunguje jenom u vás. Pokud zabředněte do zdejších diskusí, zjistíte, že existuje, a to jen možná, pouze několik výjimek potvrzujících toto pravidlo fungování bytových společenství.

Mně došlo pochopení pro patologické chování konkrétních osob před několika lety, kdy pohár mé trpělivosti přetekl. Nejdříve jsem se snažila o nápravu písemnou komunikací, protože jako slušně vychovaná neumím pomlouvat, třesu se odporem při pomyšlení, že bych měla vědomě manipulovat s myšlením svých ideologicky vláčných a zbabělých sousedů, kteří jsou za hrdiny akorát v kuloárech… Několikrát jsem druhou stranu upozornila, že pokud nezmění svá stanoviska a chování, že se obrátím o pomoc na soud. Aroganci moci a výsměch silných slabému to jen posílilo. Podle míry zděšení, s níž jsem se setkala v jejich prvním (ostatně i všech následných) vyjádření k mé žalobě si myslím, že s touto variantou, tj. že naplním svá slova, vůbec nepočítali. Musím říct, že i soudce mi připadá trošku překvapeně nad jednoznačností případu (ale to berte jen jako mé zdání, rozhodnuto prozatím nebylo) – že dopustíme takové svinstvo, s tím asi žádný z teoretiků, kteří se podíleli na přípravě zákonů k usměrnění bytové politiky, nepočítal a společnost není na řešení připravena. A mocní i v této situaci prozření opět raději přivírají oči.

Ať si to chceme nebo nechceme přiznat, to jak naše bytová společenství fungují je důsledkem naší možná zbabělosti, lenosti, nedostatku sebevědomí…, i nedostatku v penězích, které nám k vedení soudních sporů scházejí, určitě i upřednostňování jiných životních priorit, ale do určité míry i dědictvím doby, kdy se o nás rozhodovalo bez nás a lidé, kterým to takto vyhovovalo, to vyhovuje nadále a je jich pravděpodobně více, než nás „druhých“. A ve společentvích vládne většina, takže prožíváne logický důsledek tohoto pravidla.

Proto jediné, co vám mohu poradit, je začít se všemi dostupnými prostředky prát o svá práva. Nebo se smířit se situací.