Paní Majstrová, ke konkrétnímu domu existuje řada dokumentů. Jako první mě napadají ty povinné, tj. stavební dokumentace a PENB. V těchto obvykle naleznete hodnoty výpočtové teploty pro místnosti v domě. U obytných místností jde nejčastěji o 20°C, koupelny mívají 24°C a např. u chodeb a podobných prostor se uvádí 10°C. To jsou teploty, na základě kterých se při projektování domu navrhuje otopná soustava. Smyslem toho celého „projektování otopné soustavy“ je mj. udržet nejen obyvatele, ale i samotný dům, tedy vlastní stavbu, v dobré kondici. To ale také znamená, že vytápěné místnosti mají dimenzovány zdroje vytápění (např. radiátory) tak, aby tyto byly schopny jim příslušné místnosti optimálně vytopit. Z uvedeného je zřejmé, že pokud je v některých z místností udržována teplota významně nižší, než ta výpočtová, což u cíleně nevytápěných místností s instalovanými zdroji tepla je více než pravděpodobné, mohou nastat problémy s dimenzí zdrojů tepla, protože ty nejsou schopny vytopit na výpočtovou teplotu prostory větší, než pro jaké byly dimenzovány. Proto se domnívám, že věc je složitější a nelze se odvolávat na to, co je uvedeno v příspěvku níže, tj. že netopič uhradí „80% průměrných nákladů na čtvereční metr vytápěné plochy domu vynásobených plochou jeho bytu“. Složitost vidím např. v tom, že se vám ani při plném výkonu radiátorů nemusí podařit vytápět řádně ani svůj byt.

Z uvedeného vyplývá, že majitel neobydleného bytu, bylo-li při projektování domu a případných dalších úpravách (stavebních řízeních) počítáno s tím, že půjde o vytápěné prostory, tyto prostory vytápět má.