„stop stav“ do kterého mohou účastníci řízení uvádět rozhodné skutečnosti o věci samé a označit důkazy k jejich prokázání. K později uvedeným důkazům a skutečnostem soud (až na výjimky) nepřihlíží. Používá se jen u skutkových okolností, které jsou předmětem dokazování. Je třeba rozlišovat označení důkazů a provádění důkazů. K provádění důkazů žádný „stop stav“ neexistuje.

Co neuvedete do koncetrace, na to není později brán zřetel.

Magda