Pokusím se otevřít vám pohled z druhé strany.

Pamatuji, jak na „našem“ sídlišti vypadl z paneláku celý jeden panel. V krutých zimních mrazech se okolí naskytl pohled do cizího obýváku a kvalita staveb tam najednou stála v nedbalkách. Nedlouho poté v jednom z panelových věžáků tamtéž začaly praskat panely v nižších podlažích. Vrchnost se tím začala zabývat až poté, co přestaly jezdit výtahy a objevila překvapivé: domy se propadají, podloží je nestabilní. Než to stihli „zasanovat“, vypadla, tentokrát z horních pater, nějaká okna i s rámy. Zda to souviselo s podložím, či zda to byla jiná fušeřinka, nevím. Mohla bych pokračovat ještě chvíli, ale kdo chce, porozumí už teď, že každý dům, pokud se při jeho stavbě něco zanedbalo, je časovanou bombou. A zda se něco zanedbalo se zjistí obyčejně až při havárii.

Proto bych byla velmi opatrná ke kritice konzervativního přístupu k „rekonstrukcím“, jejichž problém je právě v tom, že žádnými rekonstrukcemi, tj. návraty ke staršímu nedochovanému stavu, nejsou.