Já dám příklad.

Já si nejprve stěžovala přímo výboru, že provádí opravy a vůbec to neřeší s vlastníky. Bez odpovědi.

Tak jsem napsala mejl všem vlastníkům, že výbor porušuje zákon a že opravy musí být schváleny. V té době jsem si myslela, že se věc napraví a dále se bude postupovat podle pravidel. Marně.

Na následujícím shromáždění došlo k hádce mezi vlastníky a výborem o kompetence a o tom, co je v zákonu. Do zápisu to nikdo nedal a dokonce se tam objevil bod (který vůbec nebyl na programu a vůbec se o něm nehlasovalo) – schválení oprav. Všichni přítomní PRO. Zápis jsem reklamovala a poslala všem. Výbor se mi tehdy vysmál, že nestačí zápis reklamovat, ať to dám k soudu. Já si ale stále myslela, že si to vlastníci vyřeší sami. Stalo se pouze to, že většina vlastníků přestala na shromáždění chodit.

Trvalo ještě několik měsíců, než jsem se rozhoupala k podání žaloby na hlasování. A já zápasila i se špatným svědomím, že to zavařím i vlastníkům, se kterými mám dobré vztahy. Pak mi ale jeden soused řekl, že špatné svědomí má mít on a né já a já začala bojovat. I za ty, co nechodí na shromáždění, protože nemají žaludek na ty arogantní členy výboru.

Nyní se mohu opřít o to, že než jsem přestala hradit zálohy, tak jsem se snažila věc vyřešit jinak, ale že to bylo marné. I takové okolnosti se v případě soudních sporů počítají.

Magda