Zažívám úplně to samé a několikrát za den si kladu otázku – mám se soudit – stojí mi to za to ? Na jednu stranu nechci aby někomu takové jednání procházelo a na druhou stranu chci mít klid. Na schůze chodím, protože si myslím, že je lepší vědět, co si předseda zase vymyslí. Větu „To říkáte jen vy“ nebo „Problém máte jen vy“ jsem slyšela snad tisíckrát. A jak uvádíte nejhorší je bezmoc a beznaděj, ale jak z toho ven – soudit se nebo to nechat být – co je lepší/horší varianta?