V souvislosti s případem Magdy, který popisuje ve vedlejším vláknu, opravdu nevidím budoucnost „aktivních“ vlastníků růžově. Je zřejmé, že většina lidí chce pouze „bydlet“ a o nic se nestarat. Starost o dům svěřují třetí osobě – často družstvu (případ Adruš). Ale vlastní výbor také nemusí být výhrou (případ Magda).

Podle § 258 (parafrázuji): vlastník může navrhnout soudu, aby rozhodl o neplatnosti rozhodnutí shromáždění pro jeho rozpor se zákonem nebo se stanovami, pokud se neplatnosti nelze dovolat u orgánů společenství.

Zajímává je druhá část věty „pokud se neplatnosti nelze dovolat u orgánů“.

Uveďme si příklad: shromáždění se stane v určité fázi neusnášeníschopné, na začátku bylo 56 % a po půl hodině odejde 5 lidí a účast klesne na 46 % – mělo by se rozpustit, ale pokračuje se v hlasování. Některý vlastník na neusnášeníschopnost upozorní a požádá o zaprotokolování, ale je překřičen ostatními, kteří ho seřvou, protože se jim nechce se obtěžovat s opakováním schůze. Nevýhodné stanovy, které nikod nečetl, s výjimkou aktivního vlastníka, jsou odhlasovány většinou 85 %.

Podle § 258 by měl oponentní vlastník se dovolat u orgánu (u předsedy, výboru, shromáždění). Co to v daném kontextu znamená? On se už přece dovolal – upozornil na neusnášeníchopnost a dokonce požádal o zaprotokolování své námitky. Byl však překřičen. V zápise nic není.

Má tedy reklamovat zápis. Ale zápis nedostane do ruky. Pouze ho viděl a to ještě „na poslední chvíli“.

Andruš nepíše, kdy se konala schůze, počítám před prázdninami, čili 3-měsíční lhůta pro podání žaloby může končit příští týden? V září?

Zápis nemá. Co tedy reklamovat?

Písemně o zápis požádala. Zápis ale SVJ neposkytlo.

Obávám se, že soud toto nebude zajímat. Soud nebude chtít zasahovat do autonomie právnické osoby.

A žalobu zamítne.