Jestliže rozúčtování podle vyhl. č.269/2015 je v rozporu s fyzikálními principy a dobrými mravy, je ve stejném rozporu i vyhl. č. 372/2001.To by mohlo být použitelné proti veškerým současně i v budoucnu prováděným rozúčtováním. Jenom nevím, podle jakého vlastního úsudku by soudy případné rozpory soudily.Použijeme-li pro výpočet základní složky „ověřitelnou“ teplotu v bytě při vypnutí radiátoru 16°C-17°C, vedoucí k základní složce 64% – 70%, můžeme ale použít i ověřitelnou teplotu 10,34°C-13,67°C. Potom dostaneme při srovnatelných okrajových podmínkách s předchozím výpočtem základní složku 30% – 50%. Pokud použijeme ověřitelnou teplotu 20°C, bude odvozená základní složka 88%. To už poměrově nemusíme vůbec měřit a všichni se spokojit s úhradou o 20% – 30% vyšší, jako při rozúčtování bez poměrového měření. Taková konstrukce je vynucena nepřiměřeným rozdílem náměrů indikátorů instalovaných na otopných tělesech. Při použití jedné, nebo druhé denostupňové metody k těmto problémům nedochází. Vycházet při určování podílu základní a spotřební složky z možných teplotních podmínek bytu při uzavřených radiátorech by nutně vedlo k nutnosti určit rozdílnou základní složku nejen pro každý byt, ale i pro každou vytápěnou místnost. Technicky přijatelné je rozdělení podle podílu společných prostor k ploše bytů, neboť spotřebu společných prostor nemůže jednotlivý uživatel bytu ovlivnit. Z toho vyplývá i logické rozdělení nákladů.