Oba příspěvky pod zn.hpk věrně popisují skutečnosti, odehrávající se v centrálně vytápěných domech, při použití indikátorů instalovaných na otopných tělesech. Takovýto způsob poměrového měření přímo vybízí zejména uživatele středových bytů k úplnému uzavírání otopných těles a bezplatné získávání tepla ze sousedních bytů, kam teplo bylo dodáno, změřeno a zaplaceno. Dále však bylo vlivem vnitřních prostupů tepla bezplatně předáno energeticky méně náročnějším středovým bytům. Vnitřním prostupům tepla se lze vyhnout jediným způsobem a to vytápěním na stejnou teplotu ve všech místnostech a ve všech bytech. Takové vytápění pravděpodobně nikdo nechce, i když některými odborníky je to doporučováno a poměrové měření by bylo zbytečné. Prostupům tepla sice fyzikálně zabránit nelze, ale lze zabránit neevidovaným „krádežím“ tepla tím, že takto získané teplo bude jeho konečným příjemcem zaplaceno. Jednoduché!! Takovéto indikátory, nebo zařízení se snímačem teplot, jsou uvedeny ve vyhl.č.237/2014 Sb. Představují denostupňovou, nebo modifikovanou denostupňovou metodu. Tím debata o určení poměru základní a spotřební složky úhrady postrádá smysl, neboť základní složka nemusí být zneužívána k eliminaci nereálného poměru náměrů, ale slouží jen k rozdělení náměrů neovlivnitelného a ovlivnitelného množství tepla konkretním uživatelem bytu. Tím je poskytnuta i rada, jak předejít maximální úhradě 140%, v příštím roce 200%. Tvrzení, že spravedlivou úhradu lze dosáhnout použitím opravných koeficientů na okrajové byty, nelze použít ve vztahu k bytům s úplně uzavřenými otopnými tělesy.