Podíl základní a spotřební složky by se neměl odvíjet od nepřiměřeně rozdílných náměrů indikátorů v rozsahu několika tisíc. Podle vyhl.269/2015 je rozsah základní složky 30 % až 50%. Pokud náměr a následné rozúčtování vedou k úhradě, představující rozdíl teplot mezi byty 17°C až 23°C, měla by základní složka úhrady být co nejnižší, aby se všechny indikátory maximálně podílely na hospodaření uživatelů bytů teplem. Náměry indikátorů rozdělují tu část tepla, kterou může ovlivnit konkretní uživatel bytu. Tou je spotřební složka nákladů. Snaha navyšovat základní složku úhrady až na 80% vypovídá o nesmyslných náměrech, které mají být vysokou základní složkou eliminovány. Důsledkem je skutečnost, že 80% náměrů indikátorů je nepoužitelných a 20% indikátorů slouží jako strašák těm, kteří nechtějí, nebo nemohou úplně uzavírat otopná tělesa. Minimální úhrada 80% průměru v podstatě deklaruje základní složku do výše 80% a úhrada 200% degeneruje celé poměrové měření.