Pane Korky, rozvíjíte fantazijní úvahy, které s právem nemají nic společného.

Neexistuje jakási povinnost dostavit se na svolané shromáždění. Zákon s neúčastí na shromáždění nespojuje žádné sankce. Proto nelze dovozovat nějaké závěry z toho, že vlastník nebyl přítomen. To je jeho volba a jeho svobodné právo, víme? Přestaňte si hrát na dozorce v koncentráku a přestaňte se pokoušet „trestat“ svobodné občany.

Je to naopak SVJ, které má povinnosti v souvislosti se shromážděním: je povinno vypracovat zápis a zpřístupnit jej vlastníkům jednotek, aby se mohli seznámit s přijatými usneseními. To se nedá okecat tvrzením „Dobře ti tak, měl jsi být na shromáždění“.

Vlastník může soudně napadnout pouze to usnesení, jehož obsah je mu hodnověrně znám. Proto zákonodárce stanovil počátek běhu lhůty subjektivně, jako okamžik, kdy se vlastník o obsahu přijatého usnesení dozvěděl či dozvědět mohl.

• Napsal jste: „Uveďte mi jediný celostátní předpis, který ukládá to, že běží lhůta tím, že si někdo přečte nějaký zápis ze shromáždění.“

Korky, to je zmatečný dotaz. Ptáte se na jakýsi Váš vlastní nesmysl. Nikdo zde netvrdil, že „běží lhůta tím, že si někdo přečte nějaký zápis“. Přečtěte si například místní diskusi o doručování, abyste porozuměl, jak soudy posuzují kdy se písemnost dostane do sféry dispozice adresáta: nejde o to, kdy si ji přečetl, ale kdy si ji přečíst mohl.

Zákon stanoví subjektivní lhůtu (a to na více místech: ustanovení o spolku § 242 a § 259, a § 1209 o SVJ(2012). Pokud nevíte, jaký je rozdíl mezi subjektivní a objektivní lhůtou, přečtěte si § 242 a § 259 NOZ. Vedle subjektivní lhůty (tříměsíční) je tam uvedena i nepřekročitelná objektivní lhůta (jednoroční).

Zákonodárce rozeznává oba druhy lhůt velmi přesně. Ten rozdíl je patrný každému, kdo má rozum průměrného člověka.

lake