Eklatantní paralela mistrovské tvorby od gigantů typu Nitsche nebo Cimrman je flagrantní již od prvních slov. Především afiliativní symbol citace představuje edukovaného telebedekra, který významně asistuje čtenáři prožít smysl všech mistrových metafor a navodit tak signifikantní inverzivní tendence. Avšak i pro nezasvěceného čtenáře, u nějž by se zpočátku mohla objevit averze, ba co víc dokonce negace mistrovy epistuly, poskytuje autor mentorskou berličku. Jedná se zejména o simplifikovaný konfrontační úzus dobra a zla. Pokud v tomto aktu přistoupíte na mistrovu hru, budete schopni plně prožít předfinální tenzní gradaci při testaci inkriminovaného textu. Rozradostnění abstrakní vizualizací postfreudovského axiomu prostě potom musíte odpustit tvůrci ve finále ve smyslu „Honesta vita est beata“. Pochopíte-li plně autorův záměr uživatele „Sežvýkat a vyplivnout", budete silně pochroumáni a polepení slinami pak budete ještě dlouho meditovat nad smyslem života.