Pro pány Pope a AsiTak:

Je pravdou, že disponovat s věcí může buď její vlastník, nebo osoba, která má právo disponovat s věcí z jiného právního důvodu (např. na základě smlouvy, či na základě zákona). Ale závěry z toho oba činíte nesprávné.

Za prvé: je třeba rozlišit disponenta od provozovatele.

Osoba, která disponuje s věcí (disponent) rozhoduje jak se s věcí bude nakládat, zda bude užívána či nebude užívána, zda bude např. pronajata. Osoba, která věc provozuje (provozovatel), nemá právo o tomto rozhodovat. Má pouze právo (a zároveň povinnost) používat věc k určitému účelu – například provozovat cizí kotel k výrobě tepla. Na provozovatele dopadá odpovědnost za škody způsobené provozem zařízení (výtahu, kotle, automobilu atd.).

Dále: je omylem tvrzení pana AsiTak, že „právo dispoziční vyplývá z funkce „správce““.
Není tomu tak. Správce ve smyslu ZoVB je osoba podřízená, pouhý sluha vlastníka věci. Správce není ze zákona (ZoVB) disponentem s cizí věcí!!! Pojem „správa cizího majetku“ podle ZoVB, ObčZ a NOZ byl podrobně vysvětlen v příspěvku http://www.portalsvj.cz/…-a-podle-noz.

Dále se pan AsiTak mýlí v definici podnikání. Napsal: „Subjekt „podniká“ když vytváří produkt, ten má cenu dle pravidel cenotvorby a je úplatně dodán třetímu právnímu subjektu.“
Toto samozřejmě není pravda. Co je to „podnikání“ je uvedeno v NOZ. Tam je podnikatel definován takto:

Platí tedy, že podnikáním se rozumí výdělečná činnost, vykonávaná na vlastní účet a odpovědnost, se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku. Jestliže chybí tento účel (např. u SVJ, které nekalkuluje zisk), pak zde chybí podstatná součást definice podnikání. O podnikání se tedy nejedná, i kdyby docházelo k vytváření produktu a k jeho úplatným dodávkám.

Není ani jisté co mínil pan AsiTak oním „třetím subjektem“. Ať počítám, jak počítám, jsou zde pouze subjekty dva: dodavatel a odběratel zboží či služby. U služeb podle zákona č. 67/2013 Sb. hovoří zákonodárce o poskytovateli služby a příjemci služby.

lake