Milý Lake, Trochu jsem se ponořila do judikátů a shledala, že to nebude tak jednoduché, jak to píšete. Dle rozsudku NS sp.zn. 29 Cdo 383/2010, ze dne 25.1.2012) „Oproti žalobě podle ustanovení § 11 odst. 3 věty druhé zákona o vlastnictví bytů, kdy soud na návrh kterékoliv z vlastníků svým rozhodnutím nahradí usnesení, jež mělo být (a pro nedosažení potřebné většiny nebylo) přijato shromážděním, v případě žaloby podle ustanovení § 11 odst. 3 věty třetí zákona o vlastnictví bytů soud pouze přezkoumává, zda shromáždění přijalo usnesení platně, tj. v souladu s právními předpisy a stanovami společenství. Dospěje-li k závěru, že nikoliv, vysloví – jde-li o důležitou záležitost a mělo-li porušení právních předpisů závažné právní následky – jeho neplatnost.“ Z tohoto judikátu se mi jeví, že i v případě, že nebylo odhlasováno řádně, při sčítání hlasů se podvádělo, usnesení jsou protizákonná, všechno jedno. I když to prokážu, budu muset prokazovat i důležitou záležitost.

Nabízí se ale další možnost. Žaloba na určení neplatnosti dle § 80 o.s.ř. Předpokladem určení neplatnosti je rozpor rozhodnutí shromáždění se zákonem, tím je zejména občanský zákoník a Zákon (zák. č. 72/1994 Sb.) Ve smyslu občanského zákoníku musí rozhodnutí shromáždění (právní úkony) splňovat předpoklady, jako např. určitost, srozumitelnost, plnění z úkonu nesmí být nemožné, obsah a účel nesmí obcházet zákon, nesmí se příčit dobrým mravům a musí být ve formě, kterou požaduje zákon. Ve smyslu Zákona mohou vyvolat neplatnost zejména formální náležitosti svolání schůze shromáždění, usnášeníschopnost, projednání programu dle pozvánky, řádný průběh a přijetí rozhodnutí potřebnou většinou. U určovacích žalob musí navrhovatel prokázat tzv. naléhavý právní zájem, tedy takovou situaci, kdy by se v důsledku napadeného právního úkonu postavení žalobce stalo nejistým a nelze-li současně žalovat na splnění povinnosti.. Svitla mi naděje, že se spravedlnosti dovolat lze. Naléhavý právní zájem mi snad svědčí. Vždyť jsem vlastník a tři roky podvodů při hlasování na mě citelně dopadá. Ale ejhle. Přečetla jsem si další judikát.

Dle rozsudku NS ze dne 25. ledna 2012, sp. zn. 29 Cdo 383/2010. „Závěrem se Nejvyšší soud vyjádřil též ke vztahu žaloby na určení neplatnosti podle § 11 odst. 3 zákona o vlastnictví bytu a určovací žaloby podle ustanovení § 80 písm. c) o.s.ř., když uvedl, že „ustanovení § 11 odst. 3 zákona o vlastnictví bytů upravující předpoklady a podmínky pro soudní přezkum usnesení shromáždění vylučuje, aby tato usnesení byla přezkoumávána jiným než v tomto ustanovení upraveným postupem. Platnost usnesení shromáždění tudíž nelze napadat žalobou o určení neplatnosti podle ustanovení § 80 písm. c/ o. s. ř. a ani nemůže být přezkoumávána jakožto předběžná otázka v jiném soudním řízení, s výjimkou řízení o zápis skutečností, vzešlých z dotčeného usnesení, do rejstříku společenství vlastníků jednotek. Opačný závěr by právní úpravu, začleněnou do ustanovení § 11 odst. 3 zákona o vlastnictví bytů, činil nadbytečnou a vnášel by – v rozporu s principem právní jistoty – do poměrů společenství, vlastníků jednotek a koneckonců i třetích osob právní nejistotu.“

Nejsme právník, ale začínám si tak trochu zoufat. Může se vlastník vůči takovým podvodům bránit? Když si výbor udělá fiktivní shromáždění a napíše si do zápisu cokoli, ale nic nebude spadat pod důležitou záležitost, pak mu to projde?

To co jste napsal je logické, ale myslím, že v našem právu s logikou neuspěji.

I přesto Vám děkuji za rady.

Magda