Lepší kritérium je:

1. „dopravní vzdálenost (patro)“ x „počet dospělých osob v bytě“ x „koef. možnosti výtah použít“
2. „dopravní vzdálenost (patro)“ x „přepravovaná hmotnost (měřená během jízdy výtahu)“
   + použít čip pro možnost výtah použít (tedy i jen na přivolání bez následného použití) se zaznamenáním doby a spotřeby energie.
   Ze záznamů lze pak odvodit i objektivní podíl na nákladech za fyzickou údržbu výtahu.

Možnost ad-2 se mně zdá zcela nejobjektivnější i když technicky poněkud náročnější.
Lze jí měřit i takové ty excecy jako je skupina „barbaři ze východního Slovenska (osob >12 v bytě)“ nebo „nájezdníků z jiného afro-Banánistánu“ vybydlujích pronajatý byt v nejvyšších patrech domu a jejichž fakani pravidelně přivolávají výtah kdy je vůči nim v nejvzdálenější stanici aniž by s ním chtěli jet.

Mo6nost ad-2 se jeví jako naprosto transparentní a objektivně měřitelná.
A výkaz jízd může být součástí podrobného ročního vyúčtování.