Ono je to trošku jinak, pane AsiTak. Vyúčtování není rozúčtování.
Napřed je rozúčtování, což je rozdělení celkového nákladu služby (podle účetních dokladů, odečtů, koeficientů atd.) na jednotlivé odběratele neboli konečné spotřebitele. Provádí se souhrnně pro všechny konečné spotřebitele v odběrném místě, zpravidla v tabulce.
Pak se sestaví vyúčtování, což je individuální přehled uhrazených záloh konkrétního spotřebitele porovnaný s částkou která na něj připadla podle rozúčtování. Vyhotovuje se pro každého konečného spotřebitele zvlášť a předává se mu. Výsledkem vyúčtování je přeplatek který se vrací, nebo nedoplatek. V tom případě bývá vyúčtování také výzvou k úhradě dlužné částky.
Součástí vyúčtování bývají povinně i informace o možnosti reklamovat a některé vybrané údaje, které byly použity v průběhu rozúčtování.
| O tom, že rozúčtování není vyúčtování, se ke své škodě
přesvědčil spotřebitel, který v bytovém domě pro seniory reklamoval
rozúčtování nákladů na vytápění (z důvodu chybně změřených ploch
místností). Soudy jeho žalobu zamítly, aniž by se zabývaly jejím obsahem. Rozsudky potvrdil následně Nejvyšší soud: Právem konečného spotřebitele je pouze reklamovat své vlastní vyúčtování, nikoliv však rozúčtování nákladů všech konečných spotřebitelů v domě. K tomu oprávněn není. |
lake
Poslední komentáře