V aplikaci metody „rovným dílem – poplatek za služby správce“ nic „nemravního“ nevidím, neboť skutečně úkony správce (zaúčtovat došlý „nájem“, evidovat technické a účetní informace, vyúčtovat, vymáhat dluhy, provádět odečty spotřeby…) jsou stejné nákladné jak pro malou tak pro velkou bytovou jednotku.

Pokud se vámi uvedené úkony týkají společných částí domu, které jsou v podílovém spoluvlastnictví, pak správce obecně pracuje více pro vlastníka většího podílu než pro vlastníka malého podílu. Jsou zde samozřejmě výjimky, např. režie se zaúčtováním došlých plateb na správu SČD roste s počtem podílníků. Avšak paušálně rozvrhnout odměnu správci stejným dílem na jednotku je podle mého názoru nesprávné.

Zkuste si představit extrémní případ: v domě jsou dva byty, jeden má 25 m² a druhý 225 m². Správce pobírá roční odměnu 50 tis. Kč. Mají mu oba přispívat stejným dílem 25 tis. Kč, když zajišťuje revize, údržbu a opravy společných částí, které nespoluvlastní stejným dílem. Navíc vlastník malé garsonky ji kupoval s tím, že na odměnu bude správci přispívat jen 5 tis. Kč. Nyní bude horko těžko byt prodávat nebo hledat nájemce. Ten malý byt se stane bez zavinění ztrátovým, velký naopak bez přičinění ještě více ziskovým, a v tom je ona nemravnost. Možná namítnete, že se jedná o příliš extrémní případ. Ale v principu totéž platí i pro byty 60 m² a 80 m², jen ty rozdíly tak nekřičí.

Podobně s náklady na právní služby. Dejme tomu, že zmínění spoluvlastníci způsobí někomu škodu 100 tis. Kč (něco spadne se střechy). Proč by měli právníkovi za zastupování nebo konzultace oba platit stejně, když jednomu jde o 10 tis. Kč a druhému o 90 tis. Kč.