Jsem poněkud alergický na spisy (typicky soudní rozhodnutí), kde se musíte prodírat kupou zbytečných citací či popisů a komentářů předešlého dění, než se doberete něčeho přínosného od autor(a/ů) takové písemnosti. Totéž hrozí pokusu o tzv. vzorové stanovy, kdy se potom jeden umělec schovává za druhého, když to mají tzv. tak všichni. U nás např. jsme zjistili, že přemoudrý JUDr. si není ochoten vyložit ani elementární věci tak, jak jej vnímají normální lidé, jen proto, že zakrývá svou neschopnost a pohodlnost stanovy alespoň elementárně respektovat. Mám tím na mysli např. nejmenší stanovami i zákonem danou četnost shromáždění. Je ji schopen vykládat i tak, že jedenkrát ročně (či za rok/ do roka) znamená, že rozestup např. až 24 měsíců je vyhovující četnost. Je mi z takových lidí na zvracení a vyžadují právě tito jedinci mimořádnou pozornost a rozsáhlé definice svých povinností, aby nemohli kličkovat.