Pane lake, pokud bych to usnesení ÚS nečetl, tak bych z něho asi nemohl část ve svém příspěvku citovat.

I když Vy logické spojení mezi usnesením III.ÚS 23/04 a rozsudkem 4 As 44/2012 nevidíte ani pod lupou, faktem je, že NSS se v rozsudku 4 As 44/2012 na usnesení III.ÚS 23/04 odvolává. Já jsem citoval z usnesení ÚS tu část, na kterou se NSS ve svém rozsudku právě odvolává.

I když se jednalo o různé případy, jak jste uvedl, v té citované části z usnesení ÚS reagoval na obecnou námitku stěžovatele, že by šlo o nerovnost, kdyby on vlastník nemohl měnit v prohlášení vlastníka určení spol. prostor, zatímco vlastníci tak činit mohou.

Cituji tu námitku stěžovatele a ještě jednou to, co k námitce ÚS uvedl:

Pokud stěžovatel uvádí, že vlastníci jednotek mohou změnit určení společných částí domu, zatímco on, jako vlastník budovy tak při vymezení jednotek prohlášením vlastníka učinit nemůže, v čemž spatřuje nerovnost vlastnického práva, uvádí k tomu Ústavní soud následující:
Dle § 2 písm. g) zákona o vlastnictví bytů jsou „společnými částmi domu části domu určené pro společné užívání, zejména základy, střecha, hlavní svislé a vodorovné konstrukce, vchody, schodiště, chodby, balkóny, terasy, prádelny, sušárny, kočárkárny, kotelny, komíny, výměníky tepla, rozvody tepla, rozvody teplé a studené vody, kanalizace, plynu, elektřiny, vzduchotechniky, výtahy, hromosvody, společné antény …“. Jak uvedl již odvolací soud, jsou tedy společné části domu upraveny jako části určené pro společné užívání, jejichž příkladmý výčet je dále uveden. Vyjmenované prostory však jsou společnými částmi domu jen pokud slouží společnému užívání a jsou k tomuto užívání určeny, v opačném případě nikoliv.

Chtěl jsem znát Váš názor k tomutu vysvětlení ÚS tj. k tvrzení ÚS, které jsem v citované části zvýraznil tučně, protože právě to má souvislost s našimi balkony. Podle zvýrazněného textu to chápu tak, že balkony přístupné z bytu vlastníka neslouží ke společnému užívání a proto nejsou společnými částmi domu.