Petříku,

zákon č. 526/1990 Sb. o cenách nemá problém s používáním pojmu „cena“ u služeb spojených s užíváním nemovitostí:
§ 3 (1) Regulací cen se rozumí stanovení cen, mezí, ve kterých mohou být sjednávány, usměrňování výše cen nebo i stanovení postupu při sjednávání, uplatňování a vyúčtování cen nemovitostí, jejich částí a služeb spojených s jejich užíváním cenovými orgány.

Ministerstvo financí rovněž nemá problém s použitím pojmu „cena služby spojené s užíváním bytů“. V aktuálně platném cenovém výměru MF se ohledně těchto služeb praví doslova:
(2) Za služby poskytované pronajímatelem jako plnění spojená s užíváním bytu se považuje vytápění (…) dodávka teplé vody, (…).
(3) Pronajímatel pro rozúčtování použije cenu služby podle odstavce 2 sjednanou s dodavatelem služby, maximálně však cenu obvyklou v místě a čase plnění zjištěnou podle jiného právního předpisu.
Viz Cenový výměr MF č. 01/2012 dostupný zde: http://www.ikon.cz/…_01_2012.pdf.

Cena tedy musí existovat a musí být stanovena společenstvím, družstvem nebo jinou osobou, která službu dodává, podle „jiného právního předpisu“ (kterým je vyhláška č. 372/2001 Sb). Tuto cenu (bez navýšení) pak pronajímatel účtuje nájemci. Pokud by platilo Vaše tvrzení, že žádná cena služby neexistuje a není každoročně určována pro každý jednotlivý byt, pak by žádný vlastník bytu v tomto státě nesměl svému nájemci za služby nic naúčtovat.

Máte-li problém s pojmem „cena služby“, obraťte se raději na Ministerstvo financí, na ombudsmana nebo rovnou na zákonodárce.

lake