Vyhláška č. 269/2015 Sb. je sice velice chybná, naštěstí je asi neplatná
V příspěvku se nejprve pokusím přiblížit hlavní problémy realizace rozúčtování nákladů na vytápění podle předchozí vyhlášky č. 372/2001 Sb., v druhé části se pak pokusím naznačit jak se s nimi vyrovnává nová vyhlášky č. 269/2015 Sb.
Obě normy stanoví pravidla pro rozdělování nákladů na vytápění mezi konečné spotřebitele v těch ústředně vytápěných domech, které pro tyto účely používají měřidla (kalorimetry) nebo poměrové indikátory.
Přehled rozúčtovacích metod
Z ekonomických i technických důvodů jsou kalorimetry používány jen v moderních budovách, ve kterých je teplo přiváděno do bytů na jediném místě, do místností je rozváděno vodorovným potrubím a použité zdivo má příznivé tepelně izolační vlastnosti. Problémy s vyšší energetickou náročností bytů s více než 1 venkovní stěnou se obvykle řeší slevou kupní ceny nebo nájemného.
Ve starší zástavbě se používá některý ze tří druhů poměrových indikátorů: senzory, které průběžně registrují teplotu vzduchu v bytových jednotkách (tzv. přímá denostupňová metoda); indikátory umístěné na odtokových trubkách z radiátorů (tzv. nepřímá denostupňová metoda); indikátory připevněné do středu radiátorů, kde registrují povrchovou teplotu sousedních článků nebo plochy deskového tělesa (dále jen radiátorová metoda).
Rozúčtování pomocí denostupňová metoda vychází ze zásady, že spotřebitel hradí náklady za úroveň poskytované služby, dosahovanou tepelnou pohodu, nikoliv za teplo k tomuto účelu spotřebované. Údaje z reprezentativního vzorku denostupňových domů ukazují, že se průměrné roční teploty vzduchu pohybují v 90 % bytových jednotek mezi 20 a 25 °C (pro účely rozúčtování jsou tyto teploty ještě kombinovány s venkovními teplotami). Rozdíly v měrných nákladech obvykle nepřekračují 40 %. Výhodou metody je to, že si každý spotřebitel může porovnat vyúčtovávané teploty s výsledky vlastních měření pomocí bytových teploměrů. Ani tato metoda není prosta některých slabin; kritici jí vyčítají zejména to, že k teplotě vzduchu přispívá také provoz domácích spotřebičů.
Dalo by se očekávat, že podobné teplotní a nákladové relace panují i v domech s radiátorovou indikací. Výsledky však tomu protiřečí.
Systémové chyby radiátorové metody
Pro účely rozúčtování jsou náklady na vytápění členěny do dvou složek. Základní složka (dosud 40 nebo 50 % celkových nákladů) je rozdělována poměrem podlahových ploch. K rozdělování spotřební složky (nákladů na provoz radiátorů) jsou používány (přepočtené) náměry indikátorů; z tohoto ukazatele však nelze zjistit, že v bytech, které preferují vyšší tepelný komfort, je díky prostupům tepla vnitřními stěnami objektu, část zaregistrovaného tepla odsávána okolními jednotkami s uzavřeným nebo nadměrně regulovaným přívodem topné vody do radiátorů, a to bez odpovídající finanční kompenzace. Z registrace dále unikají významné a přitom nerovnoměrně rozložené tepelné zisky bytových jednotek z nepřetržitého provozu neizolovaných potrubí.
Proces přerozdělování tepla mezi byty s různým stupněm regulace tepla vystihuje tento příspěvek: „Teplo prostupuje přes všechny konstrukce v domě vždy tam, kde je trochu nižší teplota. Stačí 1–2 stupně rozdílu a teplo už proudí z teplejšího bytu do chladnějšího. Dosáhne-li rozdíl teplot 3 stupně, prostup tepla z okolních bytů je již tak velký, že plně nahradí vytápění radiátory a nedovolí další klesání teploty. Lze vypočítat, že na každý stupeň teploty vzduchu v bytě připadá asi 6 % tepelné energie. Na rozdíl tří stupňů je tedy zapotřebí asi 20 % energie. Proto i byty, ve kterých se maximálně šetří a radiátory jsou skoro stále studené, spotřebují na svoje vytápění nejméně 80 % energie, která se v domě spotřebovala na každý metr čtvereční podlahové plochy.“ Autorem této informace je sám výkonný sekretář ARTAV a zřejmě v ní zobecnil zkušenosti svých členů, kteří se specializují na rozúčtování tepla právě pro domy, které používají radiátorové indikátory.
Díky prostupům tepla přesahuje rozpětí (maximum/minimum) v náměrech indikátorů a odvozeně také v nákladech na provoz radiátorů mnohdy 40ti násobek. Po připočtení základní složky se sice rozpětí měrných nákladů výrazně sníží, nicméně stále se ještě pohybuje mezi troj až čtyřnásobkem.
Přípustná odchylka měrných nákladů od průměru zúčtovací jednotky
Zmíněných systémových chyb v rozdělování spotřební složky nákladů si byli dobře vědomi autoři vyhlášky MPO č. 85/1998 Sb. Proto do normy vsunuli § 6 (4), který stanovil, že se „spotřební složka rozdělí mezi konečné spotřebitele úměrně údajům měřičů tepla nebo indikátorů s použitím výpočtové metody, která umožní rozúčtovat spotřební složku nákladů podle dosahované průměrné vnitřní teploty jednotlivých místností s otopným tělesem bytu či nebytového prostoru v zúčtovací jednotce.“ Z tohoto ustanovení je jednoznačně patrno, že „základním kritériem pro rozúčtování spotřební složky nákladů na vytápění je konečný dosažený výsledný efekt, to je tepelná pohoda“.
Realizace tohoto ustanovení narážela na skutečnost, že radiátorová metoda teploty v bytech nesleduje. Autoři vyhlášky MMR č. 372/2001 Sb. sice prohlašovali, že rozúčtování i nadále vychází ze zásady, že spotřebitel hradí náklady na dosahovanou teplotu, zásadně však změnili koncept radiátorového rozúčtování tím, že do normy vložili nouzovou pojistky, která omezovala rozptyl měrných nákladů od průměru zúčtovací jednotky intervalem ±40 %.
Uvedený interval navrhla skupina expertů ovšem s tím, že se bude aplikovat jen na spotřební složku přepočtenou na 1 m² podlahové plochy, což by víceméně omezilo rozptyl celkových měrných nákladů do hranic, která je typická pro denostupňovou metodu.
Omylem pracovníků MMR byl však zmíněný interval ve vyhlášce vztažen k celkovým měrným nákladům. Spodní limit –40 % (13,5 °C) se však dostal do rozporu s jinými normami, které nepřipouštěly způsob rozúčtování, který by nezajišťoval tepelnou stabilitu objektu. Metodický pokyn, vydaný o rok později, proto upozornil, že spodní limit –40 % by měl být použit jen výjimečně, například u dlouhodobě neobsazených bytů. V normálních podmínkách by měl být nastaven tak, aby odpovídal alespoň teplotám, při kterých termostatické ventily automaticky obnovují přívod topné vody do radiátorů (16 nebo 18 °C).
Průměr uvedených spodních limitů odpovídá teplotám okolo 17 °C, která se v zateplených objektech běžně vyskytuje i na nevytápěných společných chodbách. Přesto ve vzorku radiátorových domů, který mám k disposici, tomuto limitu většinou nevyhovělo více než 40 % bytů. K tomu je třeba připočíst dalších cca 10 % bytů, ve kterých měrné náklady překračují horní limit ve výši 27 °C. Následná korekce původně vypočtených nákladů se tak někdy týká poloviny bytů a za těchto okolností nelze výsledky rozúčtování považovat za věrohodné a tedy ani platné.
Ustanovení o limitech přípustné odchylky je jasným svědectvím, že je vyhláška č. 372/2001 Sb. napasována na problematiku rozúčtování v radiátorových domech. Nejinak je tomu i u nové vyhlášky.
Budoucí rizika
V létě 2012 zveřejnilo MMR dokument „Úvahy k novele vyhlášky č. 372/2001“. Jeho autoři v něm zveřejnili návrhy na úpravu proporce mezi základní a spotřební složkou a limitů přípustné odchylky měrných nákladů. Smysluplné řešení této problematiky vyžadovalo, aby autoři své návrhy odzkoušeli na výsledcích rozúčtování v reprezentativním vzorku rozúčtování v radiátorových domech a hledali takovou variantu proporce mezi oběma složkami, která by omezila potřebu dodatečných korekcí vypočtených hodnot na minimum. To autoři neudělali a jejich návrhy svědčí o tom, že nemají o reálných nákladových a teplotních poměrech v bytových domech ani páru, postrádají soudnost a je jim naprosto lhostejný sociální dopad jejich návrhů na statisíce domácností. Nepostrádají ovšem houževnatost a co si v „Úvahách“ umínili to také do nerealizovaného návrhu novely i do nové vyhlášky prosadili.
Nová vyhláška umožňuje zvýšit podíl spotřební složky z dosavadních 50–60 % až na 70 %. Je velmi pravděpodobné, že se část správců radiátorových domů pokusí tuto možnost využít v domnění, že tím ještě více posílí zainteresovanost spotřebitelů na úsporném vytápění. Mezi 50% a 70% podílem spotřební složky je ovšem parádní rozdíl; za jinak stejných podmínek znamená zvýšení jednotkové ceny spotřební složky o 40 %, provázené přibližně stejným poklesem jednotkové ceny základní složky. V případě bytů s nulovými náměry, které hradí pouze náklady na základní složku, by aplikace uvedené proporce vedla k poklesu měrných nákladů z dosavadních 50 % průměru zúčtovací jednotky na pouhých 30 % (cca 9 °C). Naproti v bytech, které preferují vyšší tepelný komfort, by se zmíněný ukazatel vyšplhal dejme tomu z 210 % průměru zúčtovací jednotky na 270 %. Rozpětí v měrných nákladech by se tak z dosavadního čtyřnásobku zvýšilo na devítinásobek, aniž by se přitom v dotčených bytech změnily náměry indikátorů a tepelná pohoda.
Tento problém by dost vyšuměl, pokud by nová vyhláška zachovala dosavadní limity přípustné odchylky měrných nákladů. Její autoři se ovšem rozhodli pro změnu a zvýšili spodní limit ukazatele ze 60 % průměru na 80 % čili o více než 30 %; v bytech s nulovými a nízkými náměry by tak byla doúčtována část nehrazených tepelných zisků z prostupů tepla konstrukcemi objektu. Toto opatření se ovšem nedotkne těch objektů, které již dříve reagovaly na upozornění metodického pokynu a upravily spodní limit ukazatele na 75 nebo 88 % průměru objektu.
V případě horního limitu měrných nákladů zvýšily autoři laťku z dosavadních 140 % na 200 % čili o 40 %. Autoři tak nebrali v úvahu, že právě byty, které preferují vyšší tepelný komfort, jsou nejvíce vystaveny nadměrným ztrátám tepla v důsledku prostupů tepla vnitřními stěnami objektu. Zřejmě se ztotožnili s dosti rozšířenou fámou, že v příslušných bytech zaručeně žijí „kuřáci, kteří neustále větrají a přitom topí na plné pecky“. To sice může být v některých případech pravda, nicméně bez důkazů nelze obvinit početnou skupinu bytů. To platí také opačně; skutečnost, že některý byt vykazuje podezřele nízké měrné náklady, ještě neznamená, že cílevědomě krade teplo.
Je proto téměř jisté, že se v rozúčtováních zvýší podíl bytů, ve kterých musely být původně vypočtené náklady zvyšovány nebo snižovány. V každém případě pak tyto korekce nabydou na razanci; v případě bytů s nulovými náměry se například zvýší původní náklady o 166 % (80/30) oproti dosavadním 60 % (80/50). Rozúčtování se tak stane ještě méně věrohodné než dosud.
Tyto problémy by se přitom daly značně oslabit uvážlivou volbou proporce mezi základní a spotřební složkou. Díky spodnímu limitu musí všichni spotřebitelé uhradit měrné náklady nejméně ve výši 80 % průměru zúčtovací jednotky. Pokud by se podíl základní složky zvýšil na stejnou hladinu, pak by v bytech, které nadměrně omezují přívod topné vody do radiátorů, odpadla potřeba tento ukazatel dodatečně zvyšovat. A současně by se ukázalo, že se do dosavadního limitu ve výši 140 % průměru objektu vejdou i byty s vyššími náměry indikátorů. Je jinou věcí, že by toto řešení asi odporovalo směrnicím EU. Tento problém by se však dal obejít návratem ke zmíněnému návrhu skupiny expertů aplikovat interval ±40 % pouze na spotřební složku nákladů přepočtenou na 1 m² podlahové plochy.
Předchozí ukazuje, že lze čistě administrativní cestou udělat z jednoho a téhož spotřebitele buď zloducha nebo jeho oběť.
Na závěr
V příspěvku jsem se snažil být stručný a proto jsem z něho vypustil všechny tabulky i odkazy na použitou literaturu. Zájemci o podrobnější informace si mohou stáhnout plnou verzi mého příspěvku z www.volny.cz/oklokocnik.
Doporučuji si zde všimnout také mého komentáře k § 3 Rozúčtování nákladů na vytápění v zúčtovací jednotce. Tento klíčový paragraf sice uvádí limitní podíly základní a spotřební složky, avšak na rozdíl od nerealizovaného návrhem novely vyhlášky zcela vypustil dva odstavce, které se týkaly způsobu jejich rozdělování mezi konečné spotřebitele; podle mého názoru se tím vyhláška ocitá za hranou platnosti.
Kdo šetří platí rozúčtování za tří.
https://www.youtube.com/watch…
Stát radí:
Užívejte si tepla dokud nenastala energetická krize.
Větrejte, dokud je ještě čistý vzduch.
Pijte vodu, nebude.
Dobrý den, chtěla bych se zeptat, zda je nějaký limit pro možné navýšení v rámci rozúčtování. Dostali jsme vyúčtování za loňský rok a nezdá se nám v pořádku, že poté co byl počet SPJ spočítán na 1.787 jednotek, byla následně provedena úprava spotřeby dle vyhlášky 269/2015 na hodnotu 8.348 jednotek. Nárůst o téměř 400% se nám zdá příliš. Topíme sice méně, ale přijatelně, byt je obydlen. Děkuji za odpověď.
paňmámo, „zdání“ je k ničemu. Podle mne nemáte šajnu, jak vyoadá vyúčtování odpovídající zákonu tzn. nemáte tam všechny náležitosti. Kdyby ano, měly by samy o sobě stačit k tomu aby mohlo být ověřeno zda je nárůst 400% oprávněný nebo ne.
Podle mne si z Vás rozúčtovatel (na příkaz SVJ) dělá blázny, protože má za to, že jste blbka. Jste nebo ne? Pokud ne, a já zatím věřím, že se nebudete urážet na mne, že zkontrolujete ten popsaný list papíru, který Vám byl předložen a reklama/cí si vyžádáte VŠECHNY podklady.Nezapomeňte, že podle §8/2 termín pro reklamaci je 30 dní PO doručení podkladů.
Jinak než klackem svá práva nevymůžete.
PS: kdo je „SPJ“? → „Spolek Prostoduchých Jelimanů“?
Žádejte vysvětlení po výboru, případně podejte do 30 dnů reklamaci rozúčtování a v odpovědi na reklamaci se dozvíte zdůvodnění, proč to tak je. Reklamaci bych zdůvodnil přehnanými a proto nedůvěryhodnými korekcemi ve výši 400%. Každopádně se seznamte s pravidly vyhlášky, na kterou se rozúčtovatel odvolává. Jak Vám má tady někdo poradit, když to rozúčtování ani neviděl?
Opravdu nevím, proč by si vlastníci měli shánět zákony nebo eventuelně právníka, který je kovaný ve způsobu rozúčtování nákladů na teplo a teplou vodu apod. ROZÚČTOVÁNÍ MÁ BÝT SROZUMITELNÉ PRO JEDNOTLIVÉ VLASTNÍKY.
je pravda že vyúčtování je poměrně složité a snažíme se v něm zorientovat a vím, že většina spoluvlastníků to vůbec nečte a neřeší a na to asi rozúčtovatel spoléhá. Proto byl můj dotaz zde, zda navýšení o téměř 400% je nebo není reálně možné v rámci vyhlášky. Máte zkušenost, v jakých relacích se navýšení může maximálně pohybovat? (Případně bych Vám mohla poslat kopii rozúčtování na mail.) Moc Vám děkuji.
Nello,
podle vyhlášky např. platí, že pokud vám vyjde průměrný náklad na vytápění na 1 m2 vaší jednotky (bytu) menší než 80% průměrného nákladu na vytápění na 1 m2 celého domu, pak zaplatíte 80 % průměrného nákladu na vytápění na 1 m2 celého domu. Například pokud by vám vyšel náklad na vytápění vašeho bytu 1 500,– Kč a po přepočtu na m2 by to činilo jen 20% prům. nákladů na m2 na vytápění celého domu, pak by se úhrada nákladů na vytápění vašeho bytu upravila na 80% prům. nákladů na vytápění celého domu a vaše úhrada by pak činila 6 000,– Kč, což je v tomto případě 4× více.
Pokud mně chcete zaslat kopii vyúčtování ke kontrole, tak můžete na mail: opet.ladislav@seznam.cz
Tak jsem už obdržel vaši kopii vyúčtování. Z uvedených údajů na rozúčtování jsou podstatné tyto údaje:
Celkové náklady na vytápění za dům…393 341,02 Kč
Celková plocha pro výpočet za dům…3 712,35 m2
Průměrný náklad za dům na 1 m2…105,95 Kč (393 341,02 : 3 712,35 =
105,95 což souhlasí)
Započitatelná plocha bytu…35,56 m2
Rozúčtováný náklad za váš byt…3014,20 Kč
Jestliže jsou uvedeny správně celkové náklady na vytápění za dům a celková započitatelná plocha za dům a váš byt, pak lze učinit tento závěr. Podle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 269/2015 nesmí rozdíly v nákladech na vytápění připadající na 1 m2 započitatelné podlahové plochy překročit u příjemců služeb v zúčtovací jednotce hodnotu o 20 % nižší oproti průměru zúčtovací jednotky v daném zúčtovacím období, což se podle vyúčtování stalo a vyúčtování by mělo být v pořádku jak dále ještě dovysvětlím.
Jak jsem už uvedl, vaše vyúčtování nesmí být nižší o více než 20% průměru domu tj. musí činit alespoň 80% průměru domu. 80% z průměru domu na m2 činí 0,80×105,95 Kč tj. 84,7638 Kč za m2. Vaše vyúčtování pak musí činit minimálně 84,7638×35,56 (35,56 m2 je započitatelná plocha vašeho bytu) to se rovná 3 014,20 Kč. Tato částa vám bylo vyúčtována, což svědčí o tom, že díky nízkým náměrům ve vašem bytě vám skutečný výpočet nákladů na vytápění ve vašem bytě vyšel nižší o více než 20% oproti průměru domu a proto vám v souladu s uvedeným ustanovením vyhlášky byly naúčtovány celkové náklady na vytápění vašeho bytu v minimální výši 80% z průměru domu.
Dobrý den, chápu to dobře, že paní mohla protopit cca 4× více jednotek na měřičích spotřeby tepla a přitom by obdržela vyúčtování na stejnou částku?
Ano, jestliže měla paní na náměrech výrazně menší náměry než činil průmer v domě, mohla toho dosáhnout např. vypínáním topení v bytě např. v době, kdy nebyla přítomná v bytě. V takovém případě je spravedlivé, že ji byla úhrada za topení navýšena, protože v této době byla vytápěna sousedními byty. Pokud by jí nebyla úhrada navýšena, její „úspory“ by odnesli především vlastníci sousedních bytů, jejichž byty by byly ochlazovány netopící sousedkou a vykázaly by zvýšené náměry.
Zdravím a ptám se ??? bere někdo v úvahu například vlastní vytápění dřevem (např. krbová kamna), dále dřevěná vs plastová okna s 2-sklem, či 3-sklem, dále staré litinové radiátory vs nové radiátory (po rekonstrukcích bytů, nové větší a hlavně účinnější radiátory, umístěné pod okny) ap. Tito majitelé bytů nejsou vytápěny sousedními byty! často je to naopak. Oni vytápějí ostatní a navíc vlastním zakoupeným dřevem. Můžete mi teď odpovědět, proč jim má být navýšena úhrada?
Přípustný spodní minimální limit o 20% není velký, ale je argumentováno tím, že v případě vyšší úspory (což je i váš případ) dochází k tomu, že takový byt je vlivem prostupu tepla mezi byty vytápěn i od okolních bytů, a proto by nebylo spravedlivé, kdyby takový šetřící byt nepřevzal část nákladů připadajících na náklady na vytápění okolních bytů. Např. markantní je to u bytů, v kterých je často nebo trvale uzavřeno topení, nacož doplácejí okolní byty, které jsou díky nim ochlazovány a vykazují proto vyšší náměry.
Naopak u bytů, kde vykazují nadrůměrné náměry se vyúčtuje spotřeba až o 100% vyší oproti průměru, což je zdůvodňováno tím, že při běžném chování při vytápění bytu by nemělo docházet k tak velkému rozdílu, a že zřejmě v takových bytech dochází k plýtvání teplem např. častým nebo trvalým větráním při naplno zapnutém topení.
S podrobným zdůvodněním navrhovatelů vyhlášky s jenotlivými ustanovení vyhlášky i s postupem a příkladem rozúčtování se můžete seznámit v Metodickém pokynu MMR zde:
U zatepleného domu se zateplenou střechou – podle mých poznatků – nekorigované náměry bytů pod střechou jsou až o 40% vyšší než průměr domu, který i tak deformují přetápěči z bytů s nejlepší polohou. Korekce o více než 10% posunuje výsledek o řád – korekce nad 100% o dva řády a pro tak vysokou korekci neznám smysluplné vysvětlení.
Uvědomil jsem si s odstupem, že dům po zateplení má změněnou ekvitermní regulaci příkonu tepla do domu. To Váš dům zřejmě nemá, proto to rozúčtování je tak divoké, jak popisujete.
jenom netuším co znamená, že dům má po zateplení „změněnou ekvitermní regulaci příkonu tepla do domu“, jsem naprostý laik, mohla bych Vám poslat scan rozúčtování a poprosit, jestli byste mi k tomu mohl napsat něco bližšího? ráda bych se ve vyúčtování vyznala, ale zatím se mi to nedaří, děkuji
Pokud se znovu nenastaví po zateplení domu, někteří lidé jsou schopni vyplýtvat velký objem tepla: http://vytapeni.tzb-info.cz/…ace-vytapeni
Vyúčtování je ne poměrně složité, ale hodně moc složité. Dostala jsem se k papírům ze školení prováděné pro vyúčtovatele. Výpočty složité, teď se tím prokousávám, některá čísla nasazená do modelového příkladu jsou mi jasná, ale něčemu vůbec nerozumím. Takže budu příští týden pátrat co tím chtěl autor říci. Ovšem myslím si osobně, že samotný vlastník bez znalostí celého vyúčtování nic není schopen pochopit. Proto, je-li výbor odpovědným měl by /což se snažíme u nás/ provést kontrolu vyúčtování za celý dům jako celek ještě před rozesláním vyúčtování (správce nám podklady dal) a v případě nejasností si to nechat vysvětlit. Je-li to v pořádku tak rozdat, je-li to špatně reklamovat jako celek. Takto se to v našem SVJ dělalo již za platnosti minulé vyhlášky a reklamace byla podávána několikrát za tu dobu. Tak asi tak. Jinak pevné nervy a nedat se odradit a ptát se a ptát se.
Na konci devadesátých let jsme začali v domě centrálně regulovat vytápění; přívod tepla do radiátorů jsme vypínali po dobu téměř 11 hodin, z toho asi 6 hodin v noci a zbytek jsme rozparcelovali do série velmi krátkých vypínání. Nikdo proti tomu neprotestoval. Díky tomu spotřeba tepla v GJ poklesla možná o čtvrtinu až třetinu.
Na počátku tisíciletí jsme objekt zateplili a vyměnili okna za plastová.
Hned vzápětí přišel pokyn shora k povinné instalaci termostatických ventilů. Firma, která instalaci zařizovala nás upozornila, že k tomu, aby spotřebitelé začali TRV řádně využívat, je žádoucí spotřebitele na úsporách zainteresovat „měřením“ spotřeby pomocí radiátorových indikátorů. A firma hned nám pohotově nabídla, že starosti s rozúčtováním převezme ochotně na svá bedra.
Byl jsem členem představenstva BD a chtěl jsme si udělat předběžnou představu o vlivu „měření“ na diferenciaci nákladů mezi byty. Měl jsem štěstí, ve dvou bytech momentálně chyběli podnájemníci a oba vlastníci souhlasili s tím, abych do bytů nainstaloval bytové teploměry a chodili je pravidelně odečítat.
Toto se odehrávalo na přelomu března a dubna s častými ranními mrazíky, přes den kolísaly venkovní teploty mezi 5–17 °C. V obou bytech jsem vypnul topení, otevřel všechny vnitřní dveře; při návštěvě bytů jsem občas zalil kytky a krátce vyvětral. V třípokojovém bytě se po dobu šesti neděl pohybovala teplota vzduchu s velmi malými výkyvy okolo 22 °C, v garsoniéře okolo 24 °C. V posledním týdnu jsem v garsoniéře nastavil TRV téměř na plný výkon; teplota se zvýšila na 27 °C, tedy o 3 °C, ale náměry vylétly z 0 (0 Kč) přibližně na 100 (300 Kč).
O rok později byl zvoleno nové představenstvo. Ve zprávě pro členskou schůzi nový předseda uvedl, že má v bytě nulové náměry a přitom má teplotu okolo 20 °C, díky stoupačkám, na které přece řádně platí v rámci základní složky. Dělal přitom v nějakém energetickém ústavu (překládal normy EU); a tak se vůbec nedivím zmatkům v hlavách normálních spotřebitelů.
Náš dům sousedí se stejně velkým objektem. Správa se vykašlala na instalaci poměrových indikátorů a pokračovala v centrální regulací vytápění (přerušovaně také po dobu cca 11 hodin). V mezidobí si každý topil podle svých potřeb. Náklady se vyúčtovávaly podle podlahové plochy. Celkové náklady domu se pohybovaly zhruba na stejné úrovni jako v našem objektu s radiátorovými indikátory. Takže jediný výsledek – podobné teploty v objektu a bytech, ale u nás s nesrovnatelně vyšší rozdíly mezi spotřebiteli v měrných nákladech. Letos objekt přešel na denostupňovou metodu. V mezidobí ušetřil cca 300 tis. Kč na rozúčtováních externí firmou. Velmi prozíravé rozhodnutí.
Odpověděl jste si sám – k ničemu. Je to o to cennější, že jste empiricky tuto pravdu ověřil a potvrdil. Díky za to.
Na jiném místě (http://www.portalsvj.cz/…tovani-tepla) se debatovalo o možnosti vyhnout se celé té „povinné“ šaškárně. Zastánci užitečnosti „měření“ tam odpůrce ubili skoro do mrtva. Přesto se naše SVJ nevzdalo myšlenky vyhnout se indikátorům a spol. širokým obloukem, a to formou paušálních plateb bez nutnosti rozúčtování.
Pro všechny zastánce spravedlivého rozúčtování podle indikátorů předesílám, aby pozorně četli (diskusní příspěvky i zákony a vyhlášky) než mě začnou zase kamenovat. Hlavně mně nejde o to, abych zde natřásal peří a prsil se, ale o to, že rozhodnutí o způsobu rozdělení nákladů na teplo si má rozhodnout každé SVJ samo a bez povinnosti řídit se úřednickými moudry. Každý barák je prostě jiný.
když píšete, že zastánci užitečnosti „měření“ tam odpůrce ubili skoro do mrtva. Nešlo o zastánce užitečnosti „měření“, ale o spor, co umožňují nebo neumožňují právní předpisy v otázce povinné instalace měřiců a užití vyhlášky, bez ohledu na hodnocení užitečnosti „měření“.
Když jste názoru, že o způsobu rozdělení nákladů na teplo si má rozhodnout každé SVJ samo a bez povinnosti řídit se úřednickými moudry, tak to můžete hravě prokázat tak, že zde zveřejníte IČO Vašeho SVJ. Pak bude možné přes inspekci ověřit, zda postupujete správně, nebo zda Vám inspekce napaří pokutu a nařídí „měřiče“ instalovat. Když máte jasno, nemusíte se inspekce obávat, a jistě si u ní Váš postup obhájíte. Ostatní SVJ pak budou moci bez obav postupovat podle Vašich rad.
Možná vám uniklo s jakým zaujetím a jiskrou v oku ta obrana povinné instalace „měřičů“ probíhala.
Váš návrh na to, abych proti sobě (nám) poštval SEI, neberu. Neberu Vám ani iluzi o tom, že tam nemají nic jiného na práci, než chodit dům od domu a nařizovat instalaci „měřidel“. Kdesi v odkazované diskusi byla zmíněna i pověstná česká předposranost. Tak si to nějak přeberte – na nějakou přínosnou debatu to ale nevidím.
Je vůbec nějaký soudní znalec, který dokáže posoudit, zda výpočtová metoda rozúčtování nákladů na teplo je či není v souladu s právním předpisem? Potřebuji ho navrhnout do soudního sporu.
Podle textu vyhlášky je v souladu s ní i házení kostkou (a IRTN není třeba se vůbec zatěžovat, protože jejich použití není povinné).
Jestliže budete hledat znalce, který by souhlasil s tím, že použití „měřičů tepla“ není povinné, tak se obávám, že žádného takového nenajdete.
„použití „měřičů tepla“ není povinné“
Za prvé, IRTN není měřič. Ani náhodou.
Za druhé, použití IRTN povinné není. Povinné je osazení IRTN (nebo pod.). Přečtěte si předpis. (Z toho bezprostředně plyne, že je třeba je sice osadit, ale odečty, výměnou či údržbami není třeba se zatěžovat.)
Montáž „měřidel“ (rozuměj „stanovených měřidel podle zákona o metrologii nebo zařízení pro rozdělování nákladů na vytápění“ podle vyhlášky č. 194/2007 Sb.- § 7a) je pro SVJ (s výjimkami pro domy uvedené v zákoně) povinná ze zákona o hospodaření s energií č. 406/2000 Sb..
SVJ jako poskytovatel služby na vytápění je povinno rozúčtovávat náklady na vytápění podle zákona o službách č. 67/2013 konktrétně § 6 odst. 2. (při povinně nainstalovaných „měřidel“ není možno rozúčtovat jinak ani dohodou všech vlastníků).
„při povinně nainstalovaných „měřidel“ není možno rozúčtovat jinak ani dohodou všech vlastníků“
Snad si ten § nejprve přečtěte, pane Kubíku.
§ 6 odst. 2 zákona č. 67/2013
„(2) Pokud je jiným právním předpisem stanovena povinnost instalace stanovených měřidel podle zákona o metrologii nebo zařízení pro rozdělování nákladů na vytápění a nákladů na společnou přípravu teplé vody pro dům z náměrů vodoměrů na teplou vodu, rozdělí se náklady na vytápění v zúčtovací jednotce za zúčtovací období na složku základní a spotřební. Základní složka je rozdělena mezi příjemce služeb podle poměru velikosti započitatelné podlahové plochy bytu nebo nebytového prostoru k celkové započitatelné podlahové ploše bytů a nebytových prostorů v zúčtovací jednotce. Spotřební složka je rozdělována mezi příjemce služeb úměrně výši náměrů stanovených měřidel podle zákona o metrologii nebo zařízení pro rozdělování nákladů na vytápění s použitím korekcí a výpočtových metod, zohledňujících i rozdílnou náročnost vytápěných místností na dodávku tepelné energie danou jejich polohou.“
Dále Zákon o službách zmocňovacím ustanovením § 14 pověřil MMR
stanovit vyhláškou úpravu v těchto záležitostech
„a) rozsah výše základní a spotřební složky u rozúčtování
nákladů na vytápění a nákladů na společnou přípravu teplé vody pro
dům, jejich rozdělení mezi příjemce služeb, hodnoty určené jako spodní
a horní hranice oproti průměru zúčtovací jednotky v daném zúčtovacím
období, vymezení pojmů a další náležitosti k rozúčtování
nákladů“
MMR tak učinilo vyhláškou č. 269/2015, která se tak dnem nabytí účinnosti tj. 1.1.2016 stala součástí právní úpravy Rozúčtování nákladů na vytápění.
§ 6 odst. 2 zákona o slubách č. 67/2013 už neobsahuje (pro případ instalovaných „měřidel“) ustanovení o tom, že se rozúčtuje ujednáním všech vlastníků, a nedojde-li k ujednání rozúčtuje se podle vyhlášky, jak tomu bylo uvedeno v § 6 zákona č. 67/2013 platného do 1.1.2016.
Podle § 6 odst. 2 nyní platného zákona č. 67/2013 se rozděli základní složka podle podlahové plochy, spotřební složka podle „měřidel“, s použitím korekcí a výpočtových metod, zohledňujících i rozdílnou náročnost vytápěných místností na dodávku tepelné energie danou jejich polohou.
§ 6 odst. 2 upravuje postup, při vzniku rozdílů z nadlimitních či podlimitních náměrů. V případě překročení přípustných rozdílů musí být provedena úprava výpočtové metody. Vlastní úpravu výpočtové metody, která stanovuje postup rozúčtování rozdílů vzniklých z nadlimitních náměrů na ostatní vlastníky už stanoví vyhláška č. 269/2015.
Jiný postup uvedená ustanovení nepřipouští, ani dohodou všech. Pokud tvrdíte že ano, uveďte ustanovení, která to umožňují.
MMR laboruje v nastavování limitů v podzákonné normě. Vydávat vyhlášky je v pravomoci ministerstva, kogentní ustanovení proto mohou být pouze v zákoně. Vyhláška je obecná a nemůže reflektovat skutečné podmínky ve všech domech v republice – už jsem Vám v tomto oponoval citací dopisu z MMR. Předtím platily limity ±40%. V novém nastavení ten horní limit se podařilo MMR stanovit lépe, ten dolní hůře. V rámci EU je stanoven na základě směrnice EWIV požadavek na rozdělení celkových nákladů na teplo (tj. na tepelnou energii na vytápění) na spotřební a základní složku. V tomto směru je stávající právní úprava v souladu. Dalším požadavkem výše uvedené směrnice je, aby míra spotřeby byla rozhodujícím hodnotícím kritériem. To se MMR vyhláškou vyloženě nepovedlo, v tom plně souhlasím s Ing. Klokočníkem. Vidím to tak, že rozhodujícím hodnotícím kritériem se stávají limity +100% a –20% od průměru. Navíc pravidla nepočítají s existencí zbytečného odvětrávání tepla! To je proti zdravému rozumu. Po zateplení domu se stalo, že jeden byt dokázal protopit více než 500% průměru bytů v domě. Po té, co máme nové ekvitermní křivky pro regulaci příkonu tepla do domu, je problém dosáhnout na +100% průměru. V domě po té ani není možné, že by měl někdo v bytě nulový náměr na všech indikátorech. V domech, kde stačí byt na 20 stupňů vytopit stoupačky, mají nehospodárnou ekvitermní křivku. Proč to legislativa neřeší, když cílem legislativních opatření mělo být zlepšení hospodaření s teplem?
Pane Tep,
podle legislativních pravidel prováděcí předpisy smí být vydávány
jen na základě výslovného zmocnění zákonem a smí obsahovat jen takové
právní normy, které odpovídají zákonnému zmocnění. Jak jsem už uvedl,
Zákon o službách zmocňovacím ustanovením § 14 pověřil MMR stanovit
vyhláškou úpravu v těchto záležitostech
„a) rozsah výše základní a spotřební složky u rozúčtování
nákladů na vytápění a nákladů na společnou přípravu teplé vody pro
dům, jejich rozdělení mezi příjemce služeb, hodnoty určené jako spodní
a horní hranice oproti průměru zúčtovací jednotky v daném zúčtovacím
období, vymezení pojmů a další náležitosti k rozúčtování
nákladů“ stala součástí právní úpravy Rozúčtování nákladů na
vytápění"
V rámci tohoto zmocňovacího ustanovení tak v uvedených záležitostech MMR učinilo vyhláškou č. 269/2015, která se tak dnem nabytí účinnosti tj. 1.1.2016 stala součástí právní úpravy Rozúčtování nákladů na vytápění. Vy se snad domníváte, že vyhláška šla nad rámec zmnocňovacího ustanovení?
Že se Vám zákon o službách nebo vyhláška nelíbí, je pro jejich platnost irevalentní. Vždy se najde někdo, komu se zákon nebo prováděcí předpis nelíbí, jejich platnost však může změnit pouze rozhodnutí soudu.
Uznávám, že MMR má oprávnění daná zákonem měnit vyhláškou uvedené hodnoty, ale co se změnilo v šíření tepla z fyzikálního hlediska v období mezi první a druhou vyhláškou, aby MMR změnilo uvedené hodnoty? Odpovím sám: Nic. Třetí vyhláška za pár roků limity třeba nastaví zase jinak. Jinými slovy – tyto hodnoty nejsou kogentní a odpovídají stavu poznání těch, kteří o těchto hodnotách rozhodují v danou dobu. Stav poznání v našem SVJ je jiný, protože u nás v domě máme zřejmě jinak konstruovaný dům, než na jaký nastavili tvůrci vyhlášky inkriminované limity. Četl jste někde v legislativě něco o nuceném odvětrání kuchyní vybavených plynovým sporákem ve vztahu k rozúčtování tepla? Může někdo popřít, že větráním se dá z domu odvětrat téměř libovolné množství tepla? A proč takovou zásadní věc jako je větrání algoritmy rozúčtování nákladů zcela pomíjejí? U Vás v domě asi nevětráte a veškeré teplo u Vás proudí z místností více vytápěných do místností ostatních bytů, které jsou vytápěny méně, jak to předpokládá algoritmus rozúčtování popsaný v zákoně a v navazující vyhlášce. Ještě jeden problém vidím ve většině SVJ: jde o tzv. korekční koeficienty na polohu místnosti: Použiji-li koeficient, pak z matematického hlediska to znamená, že množství tepla nutného na vyhřátí místnosti je přímo úměrné nastavenému koeficientu. Jak je pak možné, že v bytech se stejnou polohou mají zcela rozdílnou potřebu tepla? Ti, co topí s současně větrají tak mají dostat více peněz na pokrytí jejich rozmaru od těch, co byt vytápějí hospodárně? Tak to totiž nařizují popsané algoritmy, kterými se máme řídit. Algoritmus obsahující chyby nemůže být kogentní, protože nelze bez výhrad respektovat to, co je v rozporu s fyzikálními zákony a není tudíž v souladu se zdravým rozumem a potažmo i s dobrými mravy. Nejvíce mě zlobí to, že na zkreslené rozúčtování momentálně doplácejí právě ti, co se snaží topit hospodárně.
Pane tep,
Váš příspěvěk je celý pomýlený. Přečtěte si důvodovou zprávu, tam máte vše vysvětleno.
Největší nesmysl jste napsal nakonec, cituji:
„Nejvíce mě zlobí to, že na zkreslené rozúčtování momentálně doplácejí právě ti, co se snaží topit hospodárně.“
Oproti předchozímu stavu zaplatí mírně více (jestli vůbec) šetřílkové, kteří se nechali vytápět sousedy, a především plýtvači (povětšinou kuřáci a majitelé domácích mazlíčků s nadměrným větráním, o kterých pořád mluvíte), kteří dosud platili max. 140% průměru, kdežto nově budou platit až 200% průměru.
Pane Evžene, napsal jsem, že honí hranice je lepší než byla, ale dolní je horší než byla. Když máme v domě solidně odizolované byty, jak zdůvodním bytu, který je v nejhorších podmínkách pod střechou a topí zhruba na –40% zbytečně vysokého průměru, že má platit sankčních 80% tohoto vysokého průměru? Výši průměru totiž ovlivňují ti, kteří topí nad 200% průměru a proč by na ně museli doplácet ti, kteří topí hospodárně? Před snížením ekvitermních křivek ze 16 bytů v domě dva byty v dobrých podmínkách dosahovaly tak vysokou potřebu tepla, že jeden byt topil nad 800% průměru, druhý nad 300% průměru a zbývajících 14 bytů topilo pod průměrem domu. Jak se s tímto skutečným příkladem vyrovnávají nové algoritmy? Hůře než před rokem 2014! Je jasné, že byty s nadměrnou spotřebou tepla musely větrat nehospodárně – jiné vysvětlení pro tento stav nebylo. Spotřebu nad 140% průměru jim bylo možné naúčtovat, když si dům stanovil svá pravidla, což tenkráte šlo, odhlasovali jsme to v době, kdy pro tuto změnu stačilo 75% hlasů, než vyšel zákon č. 67/2013, který už požadoval pro takovou změnu 100% hlasů. Proč by pak ti dva hlasovali proti sobě? Kvórum 100% není demokratické, protože umožňuje diktát jednotlivce.
Výbor SVJ v našem domě kdysi odsouhlasil, aby externí firma aplikovala korekci na polohu místností pouze u přízemních a podstřešních bytů. Můj byt má jednu nárožní (a velmi prosklenou) ložnici a další ložnice je orientována na sever a sousedí s nevytápěným schodištěm; v obou místnostech mají radiátory přibližně dvojnásobný počet článků než v obývacím pokoji a to se samozřejmě negativně promítá do výše přepočtených náměrů indikátorů používaných k rozdělování nákladů na provoz radiátorů (spotřební složky).
Díky této vynechávce přesahují moje měrné náklady průměr objektu zhruba o 50–60 %. Prozatím to moc nevadí, protože tento přesah je snížen horním limitem ukazatele na +40 % od průměru, což je v porovnání s denostupňovou metodou sice nadsazeno, ale nemá cenu se hádat dejme tomu o 1.500 Kč (za 10 let to dělá 15.000 Kč).
Na letošní dubnové schůzi SVJ bylo odsouhlaseno zvýšení podílu spotřební složky z 50 % na 70 % (zdražení nákladů na provoz radiátorů o 40 %). Nová vyhláška současně posunula horní limit až na 200 % průměru zúčtovací jednotky (200/140%, tj. dalších 40 %). Takže příště se může jednat každoročně o cca 6.000 Kč.
A proč? Když jsem si přečetl „Školácké chyby při přípravě vyhlášky“ tak jsem dospěl k pevnému závěru, že je to tím, že MMR zaměstnává na místě „vytápěcích“ referentů naprosté hňupy.
Ozvat se na členské schůzi nemá cenu, protože většina neví oč jde a navíc pospíchá domů.
Takže soud? Tam téměř jistě neuspěji a pouze vyhodím peníze.
Proto všemi deseti podporuji návrh na povinné zveřejňování hlavních výsledků rozúčtování topných nákladů podle (anonymních) bytových jednotek včetně vyhodnocení rozsahu úprav původně vypočtených nákladů. A právo odmítnout výsledky rozúčtování, ve kterém korekce postihují dejme tomu více než 15 % bytových jednotek. Jak jednoduché a účinné.
Pane inženýre,
jakkoli Vaši argumentaci rozumím a z fyzikálního pohledu ji nelze nic vytknout, není zřejmý jediný právní důvod, proč by vyhláška neměla být platná. I předpis, který se mi nelíbí, platí. Jako řidič se mi nemusí líbit zákonná povinnost zastavit na červenou. Přesto z toho důvodu předpis nepřestane platit.
Vážený OK,
že je vyhláška velice chybná a naštěstí je asi neplatná, je pouze Vaše subjektivní tvrzení. O neplatnosti může rozhodnout jedině soud. Vy víte o nějakém sodudním sporu, ve kterém by se někdo dožadoval neplatnosti vyhlášky.
Co by tedy podle Vás měly poskytovatelé služby vytápění dělat. Ignorovat vyhlášku? A čím by se pak měli řídit? A co když nikdy k prohlášení neplatnosti soudem nedojde. To by si měli vzít členové statutárního orgánu na triko a neřídit se vyhláškou a nést zodpovědnost za prohrané reklamace a z toho vyplývající škody způsobené SVJ?
Výsledek uplatnění limitních přípustných hodnot v našem domě v roce 2015 bylo 23 bytů z 32 s náklady určenými na základě limitních přípustných hodnot a v roce 2016 bylo 20 bytů z 32 s náklady určenými na základě limitních přípustných hodnot. Takže v roce 2015 nebyla u 71 % bytů a v roce 2016 nebyla u 63 % bytů míra spotřeby rozhodujícím hodnotícím kritériem a tudíž tento požadavek směrnice EWIV nebyl splněn. Pokud šlo skutečně o dokument správní silou směrnice EU je povinností ČR ji v právním řadu plně respektovat. V zákoně i ve vyhlášce. Takže stačí žádost o poskytnutí informace a je jasno.
Přeji hodně úspěchů Standa
Dobrý den, nedělat nic by bylo chybou. Za prvé je nutné MMR upozornit na vady v nové vyhlášce. Za druhé je tu pořád ještě shromáždění vlastníků jako nejvyšší orgán SVJ, které může přijmout vlastní způsob rozúčtování. Je jen potřeba si uvědomit, že si člověk umí vyřešit své problémy sám a nečekat, že to za něj vyřeší někdo jiný, např. Ministerstvo. Problém poměrně dost složitý na to, aby se dal zevšeobecnit v jedné vyhlášce MMR. Dříve Ministerstvo lpělo na rozptylu měrných nákladů na teplo v intervalu 60–140% vůči průměru. Dnes požaduje 80–200%. Co bude příště? Především bychom měli Ministerstvu položit otázku, na základě čeho byly tyto nové limitní hodnoty stanoveny a čím jsou podmíněny. Nerad bych totiž doplácel na někoho, kdo přetápí, kdo si ještě nevyměnil okna za kvalitnější apod. Ani úprava nákladů, kterou nabízí nová vyhláška, nedává logiku, protože pokud někdo netopí a podílí se na nákladech „jen“ 30–50% celkových nákladů na teplo (ZS), po úpravě pak 80% průměrných měrných nákladů krát ZPP, pak se tyto zvýšené náklady rovnoměrně odečtou všem ostatním. Tzn. ne bytům, které s touto jednotkou sousedí, a které díky tomu mohou mít zvýšené náklady. Těším se na Vaše názory. Radan Kaderka
O těch uvedených výhradách ministerstvo dobře vědělo. Ta nová vyhláška se připravovala velmi dlouho, dokonce se posunula o jeden rok její platnost. Připomínek mělo ministerstvo spousty, byly často protichůdné a ministerstvo se nakonec rozhodlo pro znění, jež je nyní v platnosti.
Chcete od ministerstva vysvětlení např. limitních hodnot? To vše najdete celkem podrobně v v důvodové zprávě http://www.portalsvj.cz/…%C3%A1_1.doc
Vaše rada o tom, že shromáždění vlastníků jako nejvyšší orgán SVJ může přijmout vlastní způsob rozúčtování, je nesprávná. To umožňovala bývalá vyhláška, podle aktuální úpravy tj. § 6 odst.2 a § 14a zákona o službách č. 67/2013 a vyhlášky č. 269/2015 Sb. v případě instalovaných měřičů nelze přijmout jiný způsob rozúčtování než je uvedený v uvedeném zákoně a vyhlášce, dokonce ani souhlasem všech vlastníků, jak uvádí nesprávně „tep“ v dalším příspěvku.
Co se týče Vaší poznámky, že nechcete doplácet na toho, kdo přetápí. V tom Vám ale nová vyhláška pomohla právě tím, že posunula horní nadlimitní hranici ze 140% na 200%. Těch diskusí ale už bylo v odborné veřejnosti vedeno velmi mnoho už při schvalování vyhlášky, i zde na portále se o nové vyhlášce diskutovalo hodně a můžete si je v historii vyhledat.
Poslední komentáře