MMR laboruje v nastavování limitů v podzákonné normě. Vydávat vyhlášky je v pravomoci ministerstva, kogentní ustanovení proto mohou být pouze v zákoně. Vyhláška je obecná a nemůže reflektovat skutečné podmínky ve všech domech v republice – už jsem Vám v tomto oponoval citací dopisu z MMR. Předtím platily limity ±40%. V novém nastavení ten horní limit se podařilo MMR stanovit lépe, ten dolní hůře. V rámci EU je stanoven na základě směrnice EWIV požadavek na rozdělení celkových nákladů na teplo (tj. na tepelnou energii na vytápění) na spotřební a základní složku. V tomto směru je stávající právní úprava v souladu. Dalším požadavkem výše uvedené směrnice je, aby míra spotřeby byla rozhodujícím hodnotícím kritériem. To se MMR vyhláškou vyloženě nepovedlo, v tom plně souhlasím s Ing. Klokočníkem. Vidím to tak, že rozhodujícím hodnotícím kritériem se stávají limity +100% a –20% od průměru. Navíc pravidla nepočítají s existencí zbytečného odvětrávání tepla! To je proti zdravému rozumu. Po zateplení domu se stalo, že jeden byt dokázal protopit více než 500% průměru bytů v domě. Po té, co máme nové ekvitermní křivky pro regulaci příkonu tepla do domu, je problém dosáhnout na +100% průměru. V domě po té ani není možné, že by měl někdo v bytě nulový náměr na všech indikátorech. V domech, kde stačí byt na 20 stupňů vytopit stoupačky, mají nehospodárnou ekvitermní křivku. Proč to legislativa neřeší, když cílem legislativních opatření mělo být zlepšení hospodaření s teplem?