Na konci devadesátých let jsme začali v domě centrálně regulovat vytápění; přívod tepla do radiátorů jsme vypínali po dobu téměř 11 hodin, z toho asi 6 hodin v noci a zbytek jsme rozparcelovali do série velmi krátkých vypínání. Nikdo proti tomu neprotestoval. Díky tomu spotřeba tepla v GJ poklesla možná o čtvrtinu až třetinu.

Na počátku tisíciletí jsme objekt zateplili a vyměnili okna za plastová.

Hned vzápětí přišel pokyn shora k povinné instalaci termostatických ventilů. Firma, která instalaci zařizovala nás upozornila, že k tomu, aby spotřebitelé začali TRV řádně využívat, je žádoucí spotřebitele na úsporách zainteresovat „měřením“ spotřeby pomocí radiátorových indikátorů. A firma hned nám pohotově nabídla, že starosti s rozúčtováním převezme ochotně na svá bedra.

Byl jsem členem představenstva BD a chtěl jsme si udělat předběžnou představu o vlivu „měření“ na diferenciaci nákladů mezi byty. Měl jsem štěstí, ve dvou bytech momentálně chyběli podnájemníci a oba vlastníci souhlasili s tím, abych do bytů nainstaloval bytové teploměry a chodili je pravidelně odečítat.

Toto se odehrávalo na přelomu března a dubna s častými ranními mrazíky, přes den kolísaly venkovní teploty mezi 5–17 °C. V obou bytech jsem vypnul topení, otevřel všechny vnitřní dveře; při návštěvě bytů jsem občas zalil kytky a krátce vyvětral. V třípokojovém bytě se po dobu šesti neděl pohybovala teplota vzduchu s velmi malými výkyvy okolo 22 °C, v garsoniéře okolo 24 °C. V posledním týdnu jsem v garsoniéře nastavil TRV téměř na plný výkon; teplota se zvýšila na 27 °C, tedy o 3 °C, ale náměry vylétly z 0 (0 Kč) přibližně na 100 (300 Kč).

O rok později byl zvoleno nové představenstvo. Ve zprávě pro členskou schůzi nový předseda uvedl, že má v bytě nulové náměry a přitom má teplotu okolo 20 °C, díky stoupačkám, na které přece řádně platí v rámci základní složky. Dělal přitom v nějakém energetickém ústavu (překládal normy EU); a tak se vůbec nedivím zmatkům v hlavách normálních spotřebitelů.

Náš dům sousedí se stejně velkým objektem. Správa se vykašlala na instalaci poměrových indikátorů a pokračovala v centrální regulací vytápění (přerušovaně také po dobu cca 11 hodin). V mezidobí si každý topil podle svých potřeb. Náklady se vyúčtovávaly podle podlahové plochy. Celkové náklady domu se pohybovaly zhruba na stejné úrovni jako v našem objektu s radiátorovými indikátory. Takže jediný výsledek – podobné teploty v objektu a bytech, ale u nás s nesrovnatelně vyšší rozdíly mezi spotřebiteli v měrných nákladech. Letos objekt přešel na denostupňovou metodu. V mezidobí ušetřil cca 300 tis. Kč na rozúčtováních externí firmou. Velmi prozíravé rozhodnutí.