Smluvní přechod dluhů bez souhlasu věřitele

Pro §§§ :
Ale to nic nemění na tom, že pokud se jedná o bytové spoluvlastníctví, jste především spoluvlastníky domu. A ano, máte jiný právní režim určený pro spoluvlastnictví domu založené vlastnictvím jednotek.

Pro levape :
Přečtěte si prosím celou diskuzi, či i více, a ne jen jeden výrok, který vytrháváte z kontextu. Ta tvrzení o rozdílu mezi režimu dle Zákona o bytovém spoluvlastnictví a režimu bytového spoluvlastnictví dle NOZ je totiž z velké části právě na této pouhé doslovnosti. Pokud máte pocit, že nejste spoluvlastník domu, podívejte do Zákona o vlastnictví bytů

§ 1 Předmět a rozsah úpravy

(1) Tento zákon upravuje spoluvlastnictví budovy, u něhož spoluvlastník budovy je vlastníkem bytu nebo nebytového prostoru jako prostorově vymezené části budovy a zároveň podílovým spoluvlastníkem společných částí budovy.

A přečtětě se nález Pl. ÚS 51/2000.

V prvé řadě je nutno poukázat na specifický charakter bytového vlastnictví podle zákona o vlastnictví bytů. Podle § 1 odst. 1 tento zákon upravuje spoluvlastnictví budovy, při němž spoluvlastník budovy je zároveň vlastníkem bytu nebo nebytového prostoru jako prostorově vymezené části budovy a zároveň podílovým spoluvlastníkem společných částí budovy. Platná právní úprava je tedy postavena na spoluvlastnické koncepci, kde hlavním předmětem je budova a vedlejším předmětem byt nebo nebytový prostor, které nejsou reálně oddělitelnými částmi budovy a ke spoluvlastnictví budovy tak přistupuje vlastnictví bytu či nebytového prostoru (konstrukce tzv. dualistické teorie bytového vlastnictví ve spoluvlastnickém pojetí).

Podotýkám toto se v nálezu píše o ZoVB.

V čem je tedy vlastnictví jednotky tak zásadně v ZoVB jiné, než v NOZu?

Já tu formulaci údajné vlastnictví používám zejména proto, abych Vás přiměl se zamyslet na rozdílem, mezi vlastnictvím například auta a bytu. Kdy coby vlastník auta jste jeho plným vlastníkem, a když se úplně nové auto rozhodnete nechat ekologicky zlikvidovat, tak je to Vaše oprávněná volba. Chcete snad tvrdit, že stejnou volbu máte i u bytu?

„V čem je tedy vlastnictví jednotky tak zásadně v ZoVB jiné, než v NOZu?“

To zde dosud nikdo neuvedl. Nejenže zde dosud nikdo neuvedl, v čem je vlastnictví jednotky v ZoVB a v ObčZ zásadně jiné, dokonce zde dosud ani nikdo neuvedl, v čem je vlastnictví jednotky v ZoVB a v ObčZ jiné z praktického pohledu. (Zatím zde byl uveden jediný, a to zcela marginální, dopad odlišně formulované definice: ve smlouvě o převodu už není potřeba samostatně uvádět a převádět podíl na společných částech domu a patrně ani na pozemku, na němž dům stojí.)

§, vždyť zde o tom probíhají debaty několik let. Zadejte si do vyhledávače rozdíl mezi SVJ a odpověď na svou otázku určitě najdete.

Ve zkratce: pokud jste spoluvlastníkem celého domu včetně jednotek (NOZ), spravuje SVJ celý dům, včetně vaší jednotky. SVJ má pak takové pravomoci, jako např.: rozhodování o změně účelu užívání domu nebo BYTU,o změně podlahové plochy BYTU, o úplném nebo částečném sloučení nebo rozdělení JEDNOTEK atd.

Zatím co pokud jste vlastníkem jednotek, a spoluvlastníkem společných částí (ZoVB), spravuje SVJ pouze společné části a vlastníci si o svém majetku rozhodují sami.

No a teď se po nás chce, abychom bez řečí přenechali právo rozhodovat o svém majetku právnické osobě, která dle zákona vzniká za účelem spravovat jiný majetek a jiné jednotky, než ten který vlastníme. A to vše bez toho, aby toto vyvlastnění zákonodárce výslovně a bez pochybností vložil do zákona.

Magda

Cituji Vás: Zatím co pokud jste vlastníkem jednotek, a spoluvlastníkem společných částí (ZoVB), spravuje SVJ pouze společné části a vlastníci si o svém majetku rozhodují sami.

V tomto společné části = celý dům, který spoluvlastníte, neboť jste spoluvlastníci domu a dualitně s tím vlastníci jednotek.

Ve zkratce: pokud jste spoluvlastníkem celého domu včetně jednotek (NOZ), spravuje SVJ celý dům, včetně vaší jednotky. SVJ má pak takové pravomoci, jako např.: rozhodování o změně účelu užívání domu nebo BYTU,o změně podlahové plochy BYTU, o úplném nebo částečném sloučení nebo rozdělení JEDNOTEK atd.

V tomto rozhodování o změně účelu užívání domu nebo BYTU,o změně podlahové plochy BYTU, o úplném nebo částečném sloučení nebo rozdělení JEDNOTEK rozhodovalo SVJ už podle ZoVB.

Navíc platí, že před vznikem SVJ v roce 2000 rozhodovali spoluvlastníci jinak, než po vzniku SVJ. Takže se domnívám, že pokud změna v roce 2000 nebyla vyvlastněním, ani změna v roce 2014 nebyla vyvlastněním.

SVJ (2000) nerozhodovalo o mé jednotce, to není pravda. SVJ je dle ZoVB právnická osoba, která je způsobilá vykonávat práva a zavazovat se pouze ve věcech spojených se správou, provozem a opravami společných částí domu , popřípadě vykonávat činnosti v rozsahu tohoto zákona.

A Vaše tvrzení, že vlastnictví dle ZoVB je vlastně to samé, jako vlastnictví dle NOZ je asi takové tvrzení, jako že bezpodílové spoluvlastnictví je to samé jako vlastnictví podílové.

Magda

Ne, všechny Vámi výše uvedené situace jste si nemohla v žádném případě rozhodovat sama ani před 1.1.2014

Například změna účelu Vaší jednotky viz 28 Cdo 5216/2007 Jestliže vlastník jednotky potřebuje podle § 11 odst. 5 zákona o vlastnictví bytů ke změně účelu užívání jednotky souhlas ostatních vlastníků jednotek, který se uděluje formou usnesení shromáždění, je povinen vyzvat výbor společenství, aby podle § 11 odst. 1 cit. zákona shromáždění svolal, popř. aby hlasování o změně účelu užívání jednotky zařadil na program nejbližšího zasedání. Pokud tak výbor v přiměřené době neučiní, popř. tak učinit odmítne, nastává ve svém důsledku stejný stav, jako kdyby se shromáždění sešlo a návrh na změnu účelu užívání nebyl schválen.

Z uvedeného nálezu plyne, že souhlas spoluvlastníků se změnou účelu užívání jednotky podle § 11 odst. 5 zákona o vlastnictví bytů se uděluje hlasováním ve shromáždění a že projevená vůle vlastníků jednotek je zároveň vůlí společenství vlastníků, jehož nejvyšším orgánem je právě shromáždění.

http://www.epravo.cz/…u-94536.html

Obdobně lze v rámci rozhodovací pravomoci soudů v dané otázce (resp. se touto problematikou alespoň částečně zabývající) nalézt zejména rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 5216/2007, ze dne 14. 5. 2008, ze kterého je jasně patrno, že „… souhlas spoluvlastníků se změnou účelu užívání jednotky podle § 11 odst. 5 zákona o vlastnictví bytů se uděluje hlasováním ve shromáždění a že projevená vůle vlastníků jednotek je zároveň vůlí společenství vlastníků…“ Ze zmíněného rozsudku je patrno, že soud nevedl jakoukoliv polemiku nad tím, že by ke změně účelu užívání jednotky snad nebylo třeba souhlasu ostatních vlastníků jednotek. Shodné závěry lze vyvodit například i z rozsudku Nejvyššího správního soudu sp. zn. 7 As 109/2012 – 23, ze dne 5. dubna 2013.

Vámi opakované rozdíly jsou pouhou Vaší domněnkou, která je v rozporu s rozhodováním sou­dů.

A já Vás opakovaně varuji, že na základě takových doslovných jazykových výkladů před soudem neuspějete. Ačkoliv jinak smekám před Vaším odhodláním a tleskám mu. Bojovat za přesvědčení o Vašich právech je v pořádku..

§ 11 odst. 5 ZoVB = jde o rozhodování vlastníků mezi sebou navzájem, nikoli o rozhodování SVJ. Nerozhodují zde PŔÍTOMNÍ NA SHROMÁŽDĚNÍ, ale vlastníci jednotek. Magda

Všechna rozhodování, která se Vám nelíbí jsou totiž zároveň i změnou prohlášení vlastníka. Takže v praxi jde o to, že pokud chcete něco změnit v prohlášení vlastníka, tak potřebujete dohodu = 100% souhlas dotčených vlastníků a následně pak souhlas shromáždění s takovouto dohodou. Takže na Vašem místě bych byl rád, že to, k čemu jste dosud potřebovala souhlas všech, tak teď Vám stačí kvórum dle stanov a nebo dokonce jen nadpoloviční většina usnášeníschopné schůze.

Nevím, kde v tom lze spatřovat omezení Vašich vlastnických práv.

XIII. Rozhodování o změnách bytu a domu

Zákon v § 1208 písm. f) ObčZ uvádí působnost shromáždění v rozhodování o:

1. změně účelu užívání domu nebo bytu,

2. změně podlahové plochy bytu,

3. úplném nebo částečném sloučení nebo rozdělení jednotek,

4. změně podílu na společných částech,

5. změně v určení společné části sloužící k výlučnému užívání vlastníka jednotky.

Nutno zdůraznit, že všechna uvedená rozhodnutí jsou současně rozhodnutím o změně prohlášení podle § 1166 a 1169 ObčZ. Je třeba uvést, že i u těchto otázek přetrvává stejná nejasnost jako při aplikaci § 1169 ObčZ ve vztahu k § 1208 písmeno b) ObčZ. V tomto směru je tedy třeba odkázat na výklad k ustanovením § 1169 ObčZ (změna prohlášení) a § 1208 písm. b) ObčZ (změna prohlášení – bod IV. výše).

Novotný, M., Horák, T., Holejšovský, J., Oehm, J.: Bytové spoluvlastnictví a bytová družstva. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2016.

A důvodová zpráva k § 1169 uvádí.

Prohlášení o rozdělení domu na jednotky nemůže být neměnné. Vlastníci jednotek jsou mj. oprávněni působit na své vlastnictví, tedy na celou jednotku i její součásti, tudíž je také měnit. Zároveň nelze pominout, že to je stále spoluvlastnictví domu, co se ve vlastnictví jednotky odráží. Změna jednotky se nutně promítne do práv a povinností dalších spoluvlastníků. Nejvýznamnějším soukromoprávním nástrojem vedoucím ke změně spoluvlastnictví je dohoda. Rozdílně od obecné úpravy spoluvlastnictví, kdy je potřebná dohoda všech spoluvlastníků, postačí v daném případě dohoda těch spoluvlastníků, kteří budou změnou přímo dotčeni; dohoda všech spoluvlastníku bude tedy nezbytná jen tehdy, budou-li změnou dotčeni všichni, tj. v případě, kdy má dojít ke změně spoluvlastnických podílů na společných částech u všech spoluvlastníků nebo ke změně způsobu užívání společných částí. Nicméně i tam, kde má dojít ke změně dotýkající se přímo jen některých spoluvlastníků, půjde o jejich působení nejen na jejich vlastní majetek, ale rovněž na majetek společný. Z toho důvodu se vyžaduje, aby s takovými změnami souhlasili spoluvlastníci domu, kteří mají většinu hlasů, a to i když stranami uzavírané dohody nebudou. Rozdílně od dohody samotné, pro niž platí požadavek písemné formy již z obecných ustanovení o právních jednáních týkajících se nemovitých věcí, se u souhlasu dalších spoluvlastníků domu vyžaduje jeho písemná forma výslovně.

To, co Vy z ustanovení vyvozujete a čeho se bojíte, že by někdo bez Vašeho souhlasu mohl rozhodovat o Vaší jednotce v NOZu vůbec není.

Změna prohlášení vlastníka znamená 100% souhlas všech dotčených vlastníků a pak ještě souhlas shromáždění. A k čemu je ten souhlas shromáždění dobrý? Může to někdo vysvětlit.

Třebas tomu, že si vlastník několika jednotek nemůže bez Vás nechat u těchto jednotek změnit účel z bydlení na ubytování.

Bez tohoto by se Vám mohlo stát, že místo v bytovém domě najednou bydlíte v dělnické ubytovně, protože by se na ni změnila třebas 1/3 jednotek a protože by se to týkalo, jen těchto jednotek, prošlo by to.

Ne, to neuděláme a budeme se bránit. Právnická osoba společenství ať nám vleze na záda i se svými statutárními zástupci. Právnická osoba svj ať si laskavě spravuje své vlastní jednotky. Kteří lobisté za tim stojí, hádejte dvakrát. Uhodnete na poprvé, kdo má zájem rozhodovat o majetku vlastníků, ovládat a vláčit vlastníky sem-tam podel svých vadných představ. Dokonce by rádi rozhodovali i tom, jaký kolzet si do bytu můžete dát a kdy ho máte používat. Předseda vám bude stát za zadkem a kontrolovat, zda činíte podle jeho představ. On je předseda, on je přece k tomu oprávněný, vám bude tvrdit. Že kecám, ale ani náhodou. Ješte se vám něco podobného nestalo, ne sice s klozetem ale s něčim jiným?

Když mínusujete, napiště, prosím důvod, proč mínusujete. Já jsem zde jen opsala komentář-výklad k ZoVB. Zřejmě ti, co mínusují, znají ZoVB lépe, než ten, který publikaci s výkladem k ZoVB zpracoval.

popsat alespon jednoduchou vetou co se jim nelibi. Mozna, ze se neumeji vyjadrit slovy pouze jednoduchymi znaky plus a minus.

Pište s diakritikou!

Pane Zdeseny,

spoluvlastnictví budovy = bytové spoluvlastnictví? V čem je to prosím stejné.

Pouze v tom, že v obou případech jde o domy, kde jsou jednotky. Ale jednou jde o spoluvlastnictví společných částí a podruhé o „podílové“ spoluvlastnictví budovy. Vy v tom nevidíte rozdíl?

Magda

Tak předně, od účinnosti NOZ již nemáte budovy a pozemky, ale nemovité věci. http://obcanskyzakonik.justice.cz/…cast-pozemku

Takže předtím jste byla spoluvlastníkem budovy a pozemku. A neoddělitelně od spoluvlastnicví budovy jste vlastnila jednotku. Ta budova se od účinnosti NOZu stala součástí pozemku.

§ 3054

Stavba, která není podle dosavadních právních předpisů součástí pozemku, na němž je zřízena, přestává být dnem nabytí účinnosti tohoto zákona samostatnou věcí a stává se součástí pozemku, měla-li v den nabytí účinnosti tohoto zákona vlastnické právo k stavbě i vlastnické právo k pozemku táž osoba.

§ 498

Nemovité a movité věci

(1) Nemovité věci jsou pozemky a podzemní stavby se samostatným účelovým určením, jakož i věcná práva k nim, a práva, která za nemovité věci prohlásí zákon. Stanoví-li jiný právní předpis, že určitá věc není součástí pozemku, a nelze-li takovou věc přenést z místa na místo bez porušení její podstaty, je i tato věc nemovitá.

Teď jste tedy spoluvlastníkem nemovité věci.

A jako neoddělitelná součást spoluvlastnictví oné nemovité věci, jste vlastníkem jednotky.

Pokud tato jednotka vznikla dle ZoVB není součástí jednotky Váš podíl na společných částech a vlastníte jednotku a spolu s ní ten podíl.

Pokud tato jednotka vznikla dle NOZ je součástí jednotky Váš podíl na společných částech a vlastníte tedy pouze jednotku.

V obou případech jste ale spoluvlastník nemovité věci a jako na spoluvlastníka na Vás dopadají ustanovení NOZ o Vašich vztazích = poměrech s ostatními spoluvlastníky.

Nevím, jaký vliv má na mé vlastnické právo to, zda budeme mluvit o společných částech nemovité věci, či o společných částech domu a pozemek. Ale budiž.

V obou případech jde tedy o spoluvlastnický podíl na nemovití věci. Pokaždé jde ale o jiný podíl. Jednou jde o podíl celé nemovité věci a jednou jde o podíl na společných částech nemovité věci. Obě vlastnická práva jsou zkrátka jiná.

Ještě něco k právnické osobě SVJ. Zkuste mi najít v NOZ osobu, která vznikla před účinností NOZ a jenom proto, že je stejného názvu, je považována automaticky (bez přechodného ustanovení) za osobu upravenou tímto zákonem.

Magda

V obou případech jde o spoluvlastnictví celé nemovité věci. Viz výše uvedené citace ZoVB a NOZu.

Jediným rozdílem je skutečně to, že v jednom případě coby spoluvlastník nemovité věci vlastníte jednotku a podíl na společných prostorech (jednotka dle ZoVB) a v druhém případě vlastníte jednotku a její součástí je podíl na společných prostorech (jednotka dle NOZu), tedy ten podíl co máte v prvním případě jakoby oddělený od jednotky (reálně to ovšem takto není, nemůžete prodat toto zvlášť), máte v druhém případě prostřednictvím té jednotky. V obou případech je Vaše vlastnictví neoddělitelnou součástí spoluvlastnictví nemovité věci.

Co se týče právnických osob, tak ustanovení občanského zákoníku upravují jednak právnické osoby všeobecně Korporace a Fundace a pak 4 konkrétní typy právnických osob. Spolek, Společenství vlastníků (což jsou korporace), Nadace a Ústav (což jsou fundace).

Podívejte se schválně na právnické osoby upravené nově od 1.1.2014 Zákonem o obchodních korporacích č. 90/2012 Sb. http://www.zakonyprolidi.cz/cs/2012-90

Ani tyto právnické osoby – korporace nejsou uvedeny v přechodných ustanoveních. Prostě se považují za korporace dle NOZu podle obecného přechodného ustanovení § 3041. Dále je pro ně uvedeno (pro část z nich).

§ 3053

Právní povaha a vnitřní právní poměry právnických osob vyvíjejících podnikatelskou činnost, které se řídí do dne nabytí účinnosti tohoto zákona dřívějšími právními předpisy podle § 767 odst. 2 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, zůstávají nezměněny a nadále se řídí právními předpisy, podle nichž byly zřízeny.

A přesto osoby nespadající pod § 767 odst. 2 podléhají NOZu a ZOKu. Na základě obecného § 3041 a na základě subsidiarity ZOKu k NOZu.

Podívejte se na přechodná ustanovení ZOKu a podívejte se hlavně do stanoviska Občanskoprávního Obchodního Kolegia Nejvyššího Soudu k některým otázkám zápisů obchodních korporací do obchodního rejstříku Cpjn 204/2015.

Více zde: http://vrcha.webnode.cz/…o-rejstriku/

.S účinností od 1. ledna 2014 se obchodní korporace a jejich vnitřní poměry řídí zákonem o obchodních korporacích (§ 775 ZOK). Ustanovení zakladatelských právních jednání, která jsou v rozporu s kogentními ustanoveními zákona o obchodních korporacích, byla ke dni účinnosti tohoto zákona zrušena (§ 777 odst. 1 ZOK) a obchodním korporacím byla poskytnuta lhůta na přizpůsobení zakladatelských právních jednání a smluv o výkonu funkce požadavkům zákona o obchodních korporacích (§ 777 odst. 2 a 3 ZOK).

Z uvedeného pravidla zákonodárce upravuje v § 777 odst. 4 ZOK výjimku pro práva a povinnosti společníků obchodních korporací vzniklých před 1. lednem 2014. Označené ustanovení je projevem respektu zákonodárce ke smluvní autonomii společníků. Práva a povinnosti společníků těch obchodních korporací, které do zakladatelských právních jednání „neopsaly“ zákonnou úpravu práv a povinností společníků ze zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále též jen „obch. zák.“) [bez ohledu na to, zda se společníci od ní odchýlit nechtěli či nemohli], spoléhajíce se na znění zákona, se tak i nadále řídí stejnými pravidly, která pro ně platila do 31. prosince 2013. Nově však již nejde o pravidla zákonná, ale – díky právní domněnce upravené v § 777 odst. 4 ZOK – o pravidla smluvní. Předpokladem je, že tato pravidla neodporují donucujícím ustanovením zákona o obchodních korporacích. Ustanovení § 777 odst. 4 ZOK se nedotýká statusových otázek, jako např. vymezení jednotlivých orgánů obchodních korporací a jejich působnosti, rozhodování orgánů (tj. zejména svolání, usnášeníschopnosti, hlasovacích většin, osvědčování rozhodnutí veřejnou listinou) atd. Ty se řídí od 1 ledna 2014 zákonem o obchodních korporacích (§ 775 ZOK).

Jdete podle mého názoru hlavou proti zdi, kvůli rozdílům, které úplně nedávají smysl a z části jde spíše o dojmy na základě ne úplně jasných používaných termínů a jde o rozdíly na nichž zas tak moc nezáleží a dále toto děláte na základě argumentace od někoho, kdo před soudem podle všeho nikdy nebyl. Zvažte, jestli jsou důvody, kvůli kterým chcete zpochybňovat NOZ jako právní úpravu SVJ vzniklých před 1.1.2014, skutečně tak důležité, abyste šla bojovat proti nejvyššímu soudu.

Ohledně SVJ a NOZu zastává Nejvyšší soud obdobné stanovisko, jako ohledně společností založených podle Obchodního zákoníku a ZOKu. Toto dokonce věřejně deklarovala na tom školení soudkyně Nejvyššího soudu JUDr. Brzobohatá Pavlína.

Pane „zděšený člene SVJ“ moc Vám děkuji za výklady NOZ ke vztahům v rámci SVJ a rovněž tak za výklad jednotlivých §§, které byly vloženy do NOZ + jejich vzájemné provázání,a mají vazbu na SVJ. My laici bychom si určité § nikdy neprovázali do vzájemných souvislostí. Proto ještě jednou, za mne osobně, díky. A vyslovím zde svůj osobní názor, nenechte se odradit některými reakcemi, myslím si např. že p. Magdu nikdy nedokážete přesvědčit o tom, že její názor na věc je možná chybný, a že by ho možná měla přehodnotit. Zřejmě o své pravdě je natolik přesvědčená, že nepochybuje. Já jsem typ opačný, i když si udělám na věc určitý názor, objeví-li se argument, který má logiku, začnu o něm přemýšlet, dokáží uznat argumenty druhé strany a dokáži svůj dosavadní názor na věc přehodnotit. Přeji hezký den a ještě doufám, že od Vás dostaneme mnoho cenných informací.

Magdo, jednotka zajisté může být ve spoluvlastnictví, ale o to tu nejde. Vám se jedná o to, že ve spoluvlastnictví je dům s jednotkami.

Podle ZoVB jste vlastníkem jednotky a spoluvlastníkem společných částí a pozemku. Podle NOZ spoluvlastníkem jednotky (části domu).

V obou případech může jednotku vlastnit více vlastníků a ta tak může být ve spoluvlastnictví. Jestli jde o to, tak máte pravdu.

Magda

Nerad se opakuji,ale již jednou jsem se Vás ptal,proč v KN na mém LV není uvedeno u mé jednotky zástavní právo smluvní, vůči všem ostatním spoluvlastníkům bytových jednotek v domě,když podle Vás bytovou jednotku zapsanou v KN na mé jméno nevlastním,ale spoluvlastním­.Děkuji za odpověď.JaVa

Přečtěte si http://kraken.slv.cz/Pl.US51/2000

Všechno co namítáte už tu bylo. V roce 2000, když zákonodárce všem vlastníkům bytových jednotek v domech s více než 5ti jednotkami s alespoň 3mi vlastníky úderem 1.7.2000 založil SVJ. Po jejich klidně několikaletém uplatňováni vlastnického práva, kdy k jakékoliv stavební úpravě byl nutný souhlas všech a nejednou po 1.7.2000 posta­čovalo usnesení SVJ přijaté 75%.

Námitky skupiny poslanců se koncentrují zejména na platnou právní úpravu „společenství vlastníků jednotek“. Navrhovatelé uvádějí, že vznikem těchto právnických osob, zákonem povolaných k výkonu práv a povinností ve všech věcech, spojených se správou, provozem a opravami společných částí domu, je narušován princip právní jistoty, jehož součástí je zákaz retroaktivity právních norem. Ke znakům právního státu princip právní jistoty, ochrany důvěry občanů v právo a zákaz retroaktivity právních norem nepochybně patří, v daném případě však přijetím nové právní úpravy k porušení těchto stěžejních zásad nedošlo. Právní věda rozeznává tzv. pravou retroaktivitu, která zahrnuje případy, kdy právní norma reglementuje i vznik právního vztahu a nároky z něho vzešlé před její účinností a retroaktivitu nepravou, spočívající v tom, že právní vztahy, které vznikly za platnosti práva starého, se spravují tímto právem až do doby účinnosti práva nového, poté se však řídí tímto novým právem. Vznik právních vztahů, existujících před nabytím účinnosti nové právní úpravy, právní nároky, které z těchto vztahů vznikly i vykonané právní úkony se řídí zrušenou právní normou. S problematikou nepřípustnosti retroaktivity souvisí ochrana tzv. nabytých práv (iura quaesita), i když oba instituty nelze ztotožňovat. Porušením zásady ochrany nabytých práv by byla pouze taková změna, která by se zpětnou účinností zhoršila právní postavení subjektu práva. Základní změnou, provedenou zde zákonem č. 103/2000 Sb., je, že společenství vlastníků jednotek získalo právní subjektivitu (v oblasti, která je součástí předmětu jeho činnosti), nezbytnou pro řádné zabezpečení úkolu společenství, jakož i smyslu a účelu jeho vzniku. Taková úprava je bezpochyby v dispozici demokratického zákonodárce, který z principu věci musel stanovit podmínky, za kterých tato právnická osoba, způsobilá vykonávat práva a zavazovat se ve všech věcech, spojených se správou domu, vznikne. Podle § 9 odst. 3 zákona o vlastnictví bytů společenství vzniká v domě s nejméně pěti jednotkami, z nichž alespoň tři jsou ve vlastnictví tří různých vlastníků, a to dnem doručení listiny s doložkou o vyznačení vkladu do katastru nemovitostí nebo jiné listiny, kterou příslušný státní orgán osvědčuje vlastnické vztahy k jednotce, poslednímu z těchto vlastníků. Dané ustanovení je doplněno přechodným ustanovením čl. II bod 2 zákona č. 103/2000 Sb., upravujícím situaci vlastníků, kteří stanovené podmínky splňovali před nabytím účinnosti tohoto zákona (1. 7. 2000). Pokud by takové ustanovení nebylo přijato, došlo by k porušení principu rovnosti mezi vlastníky jednotek. Za zpětně působící by bylo možné novou právní úpravu považovat jen tehdy, kdyby konstituovala vznik společenství přede dnem své účinnosti. Zákon však jednoznačně stanoví svou účinnost do budoucna a je z tohoto hlediska v souladu s ústavním pořádkem České republiky.

Navrhovatelé dále uvádějí, že napadená ustanovení překračují ústavní rámec obsahu a ochrany vlastnického práva (§ 9 odst. 9, § 10 odst. 3 zákona o vlastnictví bytů), resp. že zákonodárce klade v celé konstrukci společenství, jeho působnosti a způsobu přijímání rozhodnutí, nepřiměřený důraz na kolektivní stránku realizace práv, spojených s užíváním a nakládáním s domem (§ 9 odst. 1, § 11 odst. 4, 5 zákona o vlastnictví bytů). V prvé řadě je nutno poukázat na specifický charakter bytového vlastnictví podle zákona o vlastnictví bytů. Podle § 1 odst. 1 tento zákon upravuje spoluvlastnictví budovy, při němž spoluvlastník budovy je zároveň vlastníkem bytu nebo nebytového prostoru jako prostorově vymezené části budovy a zároveň podílovým spoluvlastníkem společných částí budovy. Platná právní úprava je tedy postavena na spoluvlastnické koncepci, kde hlavním předmětem je budova a vedlejším předmětem byt nebo nebytový prostor, které nejsou reálně oddělitelnými částmi budovy a ke spoluvlastnictví budovy tak přistupuje vlastnictví bytu či nebytového prostoru (konstrukce tzv. dualistické teorie bytového vlastnictví ve spoluvlastnickém pojetí). Uvedená zvláštní právní úprava, umožněná občanským zákoníkem, který stanoví, že předmětem občanskoprávních vztahů mohou být též byty nebo nebytové prostory (§ 118 odst. 2) a který v ust. § 125 odst. 1 odkazuje na napadený zákon, je dána právě specifickou povahou bytu nebo nebytového prostoru, které nemohou být fakticky samostatnými, oddělitelnými částmi budovy. Vlastnictví bytu nebo nebytového prostoru je potom z podstaty věci nutně omezeno v rozsahu, ve kterém je třeba respektovat nutnost hospodaření s budovou jako celkem. Práva jednotlivých vlastníků jsou omezena stejným vlastnickým právem ostatních vlastníků jednotek. Argumentům navrhovatelů proto nelze přisvědčit, neboť platná právní úprava je vedena právě snahou na zmíněná specifika reagovat. Jedná se o projev ústavně zakotvené zásady, že vlastnictví zavazuje a nesmí být zneužito na újmu práv druhých anebo v rozporu se zákonem chráněnými obecnými zájmy (čl. 11 odst. 3 Listiny). Zákonodárce byl veden snahou o spravedlivé, vyrovnané řešení, podporující vlastníky, kteří respektují citovanou zásadu, a poskytující vyšší míru právní jistoty i dalším zainteresovaným osobám, plnícím své úkoly v souvislosti se správou domu. Přijetí nové právní úpravy bylo vynuceno její společenskou naléhavostí po zkušenostech s dřívější úpravou, která zjednodušeně řečeno dostatečně nebránila situacím, kdy „poctiví dopláceli na nepoctivé“. Ústavní soud, vědom si své kompetence, dospěl k závěru, že napadená ustanovení nejsou jednotlivě či ve svém souhrnu v rozporu s předpisy nejvyšší právní síly.

pane Lake, podělte se s námi o vaše úspěchy u soudů. Sdělte nám, kolik soudů jste přesvědčil svými konstrukcemi! Mám za to, že pokud nebudete reagovat, je počet vašich úspěchů u soudu roven nule. Děkuji!

Pane Zdeseny, netroufnu se do toho moc plést. Ale už jsem načetla pár judikátů o retroaktivitě. Myslím, že tento je téměř o tom samém, o čem se zde bavíte: I. ÚS 344/04. http://kraken.slv.cz/I.%C3%9AS344/04

A podle tohoto judikátu se zde nebavíte o nepravé retroaktivitě, ale o retroaktivi­tě pravé.

Zkuste se na to podívat.

Magda