Lži šířené sdružením ARTAV VII.

☀ Otázka na webu ARTAV

Podle § 8 odst. 1 zák. č. 67/2013 Sb. může příjemce služeb požádat poskytovatele služeb o nahlížení do podkladů k vyúčtování a pořízení kopií. Může příjemce služeb s odkazem na toto ustanovení požádat poskytovatele služeb o údaje o ostatních konkrétních příjemcích služby vytápění s jejich náměry na indikátorech topení a vodoměrů teplé vody ? Nešlo by v případě poskytnutí takových údajů o porušení GDPR ?

☀ Nesprávná odpověď na webu ARTAV (online, citováno 2024–06–28 11:16 SELČ)

Nahlížení do podkladů k vyúčtování je na úrovni účetních dokladů, kdy každý vlastník má právo na nahlížení do účetnictví a pořizování záznamů z něj. Může též nahlédnout do způsobu vyúčtování a metodiky vyúčtování jednotlivých služeb, zda je postupováno v souladu se stanovami, zákonem, či usnesením shromáždění, či domovní schůze. U BD má stejný nárok nájemce, který je členem družstva. Podnájemce již takové právo nemá. Nájemce vlastnického bytu také takové právo nemá.
Vše je ale ve vztahu k účetním dokladům a ve vztahu k právnické osobě, kterou je SVJ, či BD. V žádném případě není možné dovozovat, že lze toto právo aplikovat na osobní údaje, kterými spotřeba na měřidlech jednoznačně je. Informaci o spotřebách nelze bez souhlasu dotčené osoby poskytnout.

☀ Správná odpověď (poskytl Justitianus)

• Není pravdivé tvrzení, že podnájemce takové právo nemá. To je protiprávní nesmysl, který je v rozporu s ustanovením 2015/67/§11.
• Není pravda ani tvrzení, že nájemce vlastnického bytu také takové právo nemá. To je protiprávní nesmysl, který je v rozporu s ustanovením 2015/67/§2/1/b/1 a 2015/67/§11.
• Je lživé tvrzení, že „vše je ale ve vztahu k účetním dokladům“. Není zřejmé kde tato lež vznikla, ale zřejmý je její cíl: zabránit příjemcům služeb v nahlížení do všech podkladů použitých při rozúčtování. V tomto dotazu vůbec nejde o „nahlížení do účetnictví“, což lhář z ARTAVu ví velmi dobře.
• Je lživé i tvrzení, že „informaci o spotřebách nelze bez souhlasu dotčené osoby poskytnout“. To je protiprávní nesmysl, který je v rozporu s ustanovením 2015/67/§8/1.

Podle 2015/67/§8/1 platí, že příjemce služeb má právo nahlížet a pořídit si kopie podkladů. Základním podkladem pro rozúčtování nákladů jsou i odečty jednotlivých indikátorů a měřidel ve všech bytech. Pokud nahlížející osoba požaduje, musí dostat nejen všechny náměry, ale i informaci o tom ve kterém konkrétním bytě a místnosti byly jednotlivé náměry odečteny. Bez tohoto údaje by si příjemce služeb nemohl zkontrolovat správnost vyúčtování.
Žádného souhlasu k nahlížení neni třeba, protože právo nahlížet do podkladů je dáno zákonem a platí pro každého příjemce služeb. Kogentní ustanovení speciálního právního předpisu má přednost před obecnou právní úpravou týkající se GDPR. Poskytovatel služeb může nanejvýš anonymizovat (pseudonymizovat) údaje o totožnosti vlastníků bytů.

Relevantní právní předpisy:
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679
Zákon č. 110/2019 Sb., o zpracování osobních údajů

Podle 2019/110/§13 platí, že pokud bylo zpracování osobních údajů omezeno podle čl. 18 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679, není tím dotčena povinnost správce nebo zpracovatele tyto osobní údaje předat nebo zpřístupnit, je-li tato povinnost stanovena právním předpisem. Tímto právním předpisem je samozřejmě zákon č. 67/2015 Sb., o službách. Právní normou, která poskytovateli služeb stanoví konkrétní povinnost poskytnout údaje příjemci služeb, je 2015/67/§8/1.

Ke stejné problematice se na jiném místě webu ARTAVu objevila rada, která je formulována v souladu s českým právem. Cituji:

Justitianus