Děkuji za váš komentář, pane Jiří.

Mně jde totiž o to, jak jste správně poznamenal, jak je pojem „anuita“ běžně chápán při jednání o koupi družstevního bytu (podílu v BD). Nechci složit zkoušku z pojmosloví ekonomie (i když se rád poučím), ale koupit družstevní byt (podíl v BD).

Na jedné straně totiž máme pojem „anuita“ a jeho výklad dle slovníku (tedy splátka, anuitní splácení – obsahuje již úrok i splátku jistiny). Anuitní se nazývá třeba i splácení běžné hypotéky, ale už i v tomto případě dochází k částečnému odklonu od původního významu slova anuitní (roční). Pro tento pojem a jeho dnešní chápání už přívlastek „roční“ není zásadní.

Na druhé straně se tady bavíme o běžné praxi (a velmi rozšířené!), jak se také slovo „anuita“ používá. Zvláště realitní kanceláře ale i obyčejní lidé přicházející do styku s koupí či prodejem druž. bytu (podílu v BD) operují termínem „nesplacená anuita“. Či pouze „anuita“, po němž následuje částka často v statisícových hodnotách.

Já už jsem několikrát ve svých příspěvcích naznačil, že mi ani tolik nejde o akademickou diskuzi nad pojmem „anuita“, jako spíše o zcela běžný případ z praxe – „každá teorie je šedivá, jen strom života se věčně zelená“:) Tedy jde mi o to, abych věděl, jak to realitka myslí s tou nesplacenou anuitou – jak to asi běžně bývá. Zaplatím za deset let splácení „anuity“ pouze oněch 500.000 kč, nebo zaplatím za deset let splácení částku řádově o desetitisíce (či statisíce) vyšší, protože budu platit i úrok z této dlužné částky?

Oceňuji pana Lakea, ale nejsem si zcela jist, jestli jsme pojmově na stejné lodi. Já mluvím o běžné praxi, konkrétním případu. Družstvo bylo založené asi před rokem a domnívám se, že odkoupilo dům nejspíš v restituci.

Pokud je moje tazání a neustálé opakování, co už jsem řekl, již hloupé a otravné, tak se omlouvám.

Indiana