PeDuPles napsala: „Přijmout logický vývod z tvrzení pana lake, že může dodavatel „omylem“ vyúčtovat více a po uzavření účetního případu již nemusí nic vracet, nereklamoval-li zákazník, by mohlo mít velmi zajímavé následky…“.

To, co označujete za „logický vývod z tvrzení pana lake“ vyplývá z Občanského zákoníku.

• Konečný spotřebitel má právo domáhat se opravy vadného vyúčtování v reklamační lhůtě.
• Po této lhůtě je oprávněn domáhat se vrácení částky z bezdůvodného obohacení, a to v promlčecí době podle ObčZ (zpravidla tříleté).
• Po uplynutí této doby se může domáhat vrácení, avšak nebude úspěšný, jestliže se druhá strana dovolá promlčení.

Není tedy zřejmé v čem spatřujete problém. Občanský zákoník platí v této podobě od roku 1964.

Můj příspěvek ovšem nebyl o vracení záloh vlastníkům jednotek, nýbrž o tom, že účetní není oprávněn nějak kreativně zasahovat do účetnictví bez účetního dokladu. Že je povinen na chybu upozornit je zřejmé a nikde jsem netvrdil opak.

Při postupu popsaném tazatelkou (který je zcela běžný) se nejspíše dílčí rozúčtování služeb pro jednotlivé konečné spotřebitele provedlo mimo účetnictví (v tabulce Excel). Do účetnictví se přenesla pouze celková částka nákladů z této kalkulace. Početní chyba nastala tedy mimo účetnictví SVJ a nelze ji opravit v účetnictví pouze na základě úvahy účetního.

Přeplatek na účtu vybraných záloh zůstává přeplatkem na účtu vybraných záloh. Zároveň s přijetím zálohy vznikl závazek SVJ vůči vlastníkům jednotek ve stejné výši (s opačným znaménkem). Obojí se meziročně převádí (jak jste to podrobně popsala u záloh v příspěvku 5.1). Účetnictví tedy věrně zachycuje skutečnosti, o nichž se účtovalo.

lake