Dovolím si nesouhlasit, a to v podstatě se vším.

Za prvé, účtuje se o skutečnosti, takže účetní nerozhoduje, o čem se bude nebo nebude účtovat. Nesedí-li součet vyúčtovaných nákladů na vodu se součtem faktur za dané období, pak se nejedná o subjektivní názor účetního, ale o objektivní chybu.

Za druhé, v řádně vedeném účetnictví přeplatek prostě na nějakém účtě vyběhne. Účtuji-li například já náklady na vodu na analytickou 315, zálohy na analytickou 324 a vyúčtování záloh na analytickou 311, pak mi po provedení vyúčtování dle skutečnosti prostě oněch převyúčtovaných 700 Kč zůstane na 315 viset (mínusem).

Za třetí, každý je povinen počínat si tak, aby nedocházelo ke škodám … na majetku … (§415 Obč.Z.). Zjistí-li tedy účetní, že se stala chyba, která poškozuje vlastníky bytů, je povinna na to upozornit, bez ohledu na to, zda si chyby všimli a reklamovali ji.

Takže, a zde hovořím i z vlastní zkušenosti z desítek provedených rekonstrukcí účetnictví, pro oněch 700 Kč bych založila speciální analytický účet (např. 379) a prokazatelně oznámila nalezenou skutečnost SVJ. To potom má kompetence k tomu rozhodnout, jak s oním přeplatkem naložit.

Přijmout logický vývod z tvrzení pana lake, že může dodavatel „omylem“ vyúčtovat více a po uzavření účetního případu již nemusí nic vracet, nereklamoval-li zákazník, by mohlo mít velmi zajímavé následky…