Judikatura Ústavního soudu nevyznívá jednoznačně pro zvýšenou ochranu nájemce družstevního bytu. Naopak: Ústavní soud v nálezu Pl.ÚS 42/03 zamítl návrh na zrušení příslušné části ObčZ, která upravuje možnost ukončení nájmu bez přivolení soudu při neužívání bytu nájemcem a také pokud má nájemce více bytů. To samozřejmě platí i pro byty pronajímané družstvem. ÚS dal od problému ruce pryč a ponechal rozhodování v rukou obecných soudů.
Jen si přečtěte, jak Ústavní soud předvedl opatrný tanec mezi vejci, aby obhájil a zachoval princip rovnosti před zákonem pro nájemce družstevního i nedružstevního bytu. Všimněte si, že Ústavní soud se sice (v odstavci č. 64) zmiňuje o odlišnostech v charakteru družstevního bydlení, avšak zmohl se pouze na bezzubé konstatování, že platná právní úprava „vzbuzuje pochybnosti“ a že „není nejvhodnější“. Následně pak (v odstavci č. 65) prohlásil otevřeně, že s § 711 ObčZ nemůže ÚS nic dělat a že družstevník, u něhož družstvo uplatnilo tento výpovědní důvod, nemá jinou šanci než modlit se a poukazovat před obecnými soudy na rozpor takového postupu s dobrými mravy (§ 3 ObčZ).
Cituji z nálezu Ústavního soudu Pl.ÚS 42/03 ze dne 28. března 2006 (publikován jako předpis č. 280/2006 Sb.):
Můj závěr:60. Ústavní soud byl veden následujícími úvahami. Z hlediska podústavního práva je nájem družstevního bytu co do pojmových znaků nájemní smlouvy totožný s nájmem bytu nedružstevního. I nájemce-člen družstva je účastníkem nájemního vztahu se všemi právy a povinnostmi jako každý jiný nájemce, pokud zákon nestanoví jinak. (…)
61. Z uvedené argumentace zřetelně vyplývá, že napadená ustanovení nepředstavují zásah do ústavně chráněného principu rovnosti, (…). „Nelze namítat nerovnost tam, kde zákon stanoví pro všechny subjekty, které lze zahrnout pod osobní rozsah právního předpisu, stejné podmínky nároku.“ (viz nález Pl. ÚS 47/95). Vznik, obsah a garance práva nájmu jsou pro všechny osoby stejné. (…)
63. Přestože družstevní bydlení poskytuje nájemci-členu družstva vyšší míru stability nájmu než klasické nájemní bydlení, neopravňuje to ani k závěru, že vztah nájemce k družstevnímu bytu spadá pod kategorii vlastnictví, resp. quasivlastnictví. Vlastníkem družstevního bytu není družstevník, ale družstvo, a tento subjekt požívá ochrany vlastnického práva opírané o čl. 11 (Listiny základních práv a svobod).
64. Přestože se Ústavní soud neztotožnil s uplatněnými důvody neústavnosti napadených ustanovení, musí navrhovateli přisvědčit, že aplikace napadených výpovědních důvodů na byt ve vlastnictví bytového družstva vůči nájemci, který je členem tohoto bytového družstva, vzbuzuje pochybnosti. (…) Ústavní soud dokonce připouští, že režim nájemní smlouvy není pro užívání družstevního bytu tím nejvhodnějším řešením a že transformace institutu osobního užívání bytu na nájem družstevního bytu byla v řadě aspektů nedomyšlená. Pochybnosti o vhodnosti právní úpravy však nestačí k tomu, aby Ústavní soud mohl dospět k závěru o její protiústavnosti.
65. Domnívá-li se tedy navrhovatel, a Ústavní soud tuto domněnku sdílí, že odlišnosti institutu nájmu družstevního bytu by si s ohledem na obecné principy spravedlnosti zasluhovaly omezující interpretaci napadených výpovědních důvodů ve vztahu k družstevním bytům, platná právní úprava mu poskytuje k takové interpretaci dostatečný prostor. Obecný soud může vzít zvláštnosti nájmu družstevního bytu v úvahu při naplňování dispozice výpovědních důvodů podle napadených ustanovení, tj. při hodnocení toho, zda nelze po nájemci spravedlivě požadovat, aby užíval pouze jeden byt [§ 711 odst. 1 písm. g) občanského zákoníku], resp. při posuzování vážných, resp. závažných důvodů, pro které nájemce byt neužívá nebo ho užívá jen občas [§ 711 odst. 1 písm. h) občanského zákoníku]. V úvahu musí vzít i ustanovení § 3 odst. 1 občanského zákoníku, podle něhož výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy.
Žádný „rozpor s dobrými mravy“ nenastane v případě, kdy družstvo má kromě bydlících členů i nebydlící členy. Základní povinností BD totiž je uspokojovat bytové potřeby svých členů. Neužívá-li některý družstevník pronajatý byt bez vážného důvodu, nebo jej užívá jen občas, je zde dobrý a mravný důvod ukončit mu nájem podle § 711 ObčZ, neboť jiní (nebydlící) členové družstva jsou zbytečným blokováním prázdného bytu zkráceni na SVÝCH právech.
Možnost výpovědi nájmu družstevníkovi vidím tedy jako reálnou, zákonnou a ústavně konformní možnost.
lake
Poslední komentáře