• netroufám se zde hádat o závazný výklad legislativy. Na to nemám vzdělání. Potulných vykladačů zákona se bohužel potulují spousty (nechci být jedním z nich). Když nevím, podívám se do metodického pokynu (vím že je nezávazný, ale i soud k němu bude přihlížet, protože je to pohled tvůrce na to co vlastně chtěl říci) a zde je vcelku jasně řečeno, že součástí jednoho účtu má být jedna základní a jedna spotřební složka.

Netvrdím, že Váš právní výklad nemůže být tím jediným správným, ale prozatím jste první, který to takto vysvětluje. Ale já (a pokud vím tak nejen já) to i po Vašem vysvětlení takto nechápu. Podle Vašeho výkladu je totiž naprosto přebytečný §7 odst.3, který říká „Vlastník seznámí konečného spotřebitele na jeho žádost s podklady, ze kterých vyúčtování vychází, případně se způsobem rozúčtování nákladů na tepelnou energii na vytápění a nákladů na poskytování teplé užitkové vody mezi ostatní konečné spotřebitele v zúčtovací jednotce.“ Tím je naprosto jasně specifikováno kde a u koho má být souhrnný účet k nahlédnutí.

• o Vašich náměrech bych to shrnul takto: víme, jak reálně vznikají špatné náměry. Co z nich vyvozovat jste naprosto přesně shrnul v poslední větě: a nějak se fakturovaná částka rozpočítat musí.

Petr Patočka VIPA CZ s.r.o.