Opakuji, že Sdělení MMR je vadné, a to hned ze dvou důvodů:

• Ignoruje v zákoně zakotvenou povinnost stavebníka doložit „právo založené SMLOUVOU provést stavbu“, přestože ve Stavebním zákoně je právě tato klíčová povinnost výslovně stanovena. Ouředník ani nebyl schopen objasnit, proč se o této zákonné povinnosti nezmiňuje a proč ji ve Stanovisku MMR zcela ignoruje.
• Ve Stanovisku MMR se naopak v rozporu s právem tvrdí, že existuje povinnost vlastníka či stavebníka doložit „doklad o vlastnictví domu“.

K první chybě nemá cenu se znovu vracet, postačí přečíst si příslušné pasáže StavZ a porovnat se Stanoviskem MMR. Nehledě na to, že stanovisko ministerského ouředníka má nulovou právní sílu.

(Pro pana Pavla uvádím názor, že slovo „také“ se nepochybně vztahuje pouze k té části právní normy, v níž bylo použito. Tedy týká se § 110 odst. 2 písm. (a) StavZ. Nevztahuje se tedy k jiným písmenům odstavce.)

Ke druhé chybě:
Dům je nemovitost podle ZoVB, která je vždy zapsána v katastru. Stavební úřad si tedy vlastnictví domu ověřuje v katastru sám, jak mu ukládá zákon č. 183/2006 Sb., Stavební zákon. Proto stavebník ani jiná osoba zahajující řízení uvedenou povinnost nemá.
O této skutečnosti svědčí formulace použité ve Stavebním zákoně v těchto částech:
§ 66 (pořízení regulačního plánu),
§ 86 (vydání územního rozhodnutí),
§ 96 (územní souhlas),
§ 105 (ohlášení stavby),
§ 110 (žádost o stavební povolení),
§ 127 (změna v užívání stavby),
§ 128 (souhlas s odstraněním stavby).

Pro jistotu to dokládám citacemi vybraných ustanovení StavZ. Všimněte si laskavě obojího: jak povinnosti stavebníka doložit právo založené smlouvou, tak i osvobození od povinnosti doložit doklad o vlastnickém právu ke stavbě:

Závěr:
Stanovisko MMR je v rozporu se zákonem a navíc neposkytuje žádný výklad, který by snad umožňoval akceptovat pouze 75% rozhodování ve věcech řízení podle Stavebního zákona.

lake