Jak chcete o něčem diskutovat, když o tom budete vědět jen to, co Vám někdo řekne a ještě nebudete vědět, jestli je to pravda či ne a ani nebudete mít čas si to nijak ověřit, když v dané oblasti budete laikem? Tomu neříkám objektivní zhodnocení situace ani objektivní rozhodování. Když to řeknu hodně blbě, tak paní Alena (ale může to být kdoli – ale paní Alena se ptala) se rozhodla, že chce prosadit touto firmou prováděné úkony. Aby o tom nikdo neměl čas popřemýšlet, tak všechny najednou rychle svolá a řekne jim to, co se jí „hodí do krámu“ a ostatní zamlčí či sama o tom neví, protože je třeba také laikem. Protože ostatní přítomní vlastníci (kteří měli to štěstí, že se o schůzi dozvěděli) této problematice také nemusejí nerozumět, spoléhají na paní Alenu, že vše je ok a odsouhlasí to. Když pak následně situace nedopadne tak, jak si lidé představovali, že by dopadnout měla, tak co potom? Po kom lidé půjdou? První na řadě je paní Alena. Opět špatná situace pro všechny strany – ovšem mimo firmy, která si vydělala.

Já si nemůžu pomoct ale ten pres vidím a rozhodně by se mi to nelíbilo.

Nikdo mi sice, jakožto člena nenutí podepisovat smlouvy,ale může se podepisovat souhlas při hlasování o dražších záležitostech (občas to takto u nás děláme).