Alespoň podle následujícího textu mi bohužel Vaše tvrzení nepřipadá až tak jednoznačné. Čím se má tedy člověk řídit, když dle ústavního soudu je změna způsobu rozúčtování na základě 3/4 většiny vlastníků přítomných na shromáždění v pořádku?

NS: Ke změně způsobu rozúčtování nákladů odchylně od zákona stačí souhlas 3/4 většiny vlastníků

Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3.2.2011, sp. zn. 22 Cdo 3651/2009

Změna části stanov, upravující způsob rozúčtování nákladů spojených s provozem a údržbou společných částí domu, společenstvím vlastníků jednotek odchylně od způsobu stanoveného ve smyslu § 15 odst. 1 ZoVB (poměrně podle velikosti spoluvlastnických podílů), a to na základě usnesení usnášeníschopného shromáždění vlastníků jednotek přijatého ve smyslu § 11 odst. 4 ZoVB více než tříčtvrtinovou většinou přítomných hlasů, je souladná se zákonem.

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobců: a) J. R. , zastoupené JUDr. Milanem Strnadem, advokátem se sídlem v Praze Malá Štěpánská 3, a b) J. V. , zastoupeného JUDr. Evou Hlaváčkovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Malá Štěpánská 3, proti žalovanému Společenství vlastníků domů Kotorská 1569–71 , se sídlem v Praze 4, Nusle, Kotorská 1570, IČ: 264 71 477 , zastoupenému JUDr. Miroslavem Černým, advokátem se sídlem v Praze 2, Balbínova 3/224, o určení změny části stanov, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 71 Cm 158/2007, o dovolání žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 22. dubna 2009, č. j. 14 Cmo 239/2008–120, takto:

Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 22. dubna 2009, č. j. 14 Cmo 239/2008–120, se v napadené měnící části výroku I. v rozsahu týkajícím se změny stanov společenství vlastníků jednotek ohledně spotřeby elektrické energie v režii domu (osvětlení), spotřeby elektrické energie na provoz výtahu a úklidu společných prostor a dále ve výroku II. o nákladech řízení ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Z odůvodnění:

Městský soud v Praze (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 4. února 2008, č. j. 71 Cm 158/2007–99, zamítl žalobu na vydání usnesení, jímž by určil, že rozhodnutí Společenství vlastníků domů Kotorská 1569 – 71, Praha 4 – Nusle ze dne 14. 12. 2007, kterým se změnil a doplnil zakladatelský dokument Společenství vlastníků jednotek obsažený ve stanovách schválených v úplném znění dne 3. ledna 2001, se mění způsobem dále specifikovaným ve výroku I. rozsudku a výrokem II. rozhodl o náhradě nákladů řízení.

Vzal za prokázáno, že shromáždění vlastníků jednotek žalovaného konané dne 14. prosince 2006 schválilo 88,63 % hlasů přítomných vlastníků bytových jednotek (proti bylo 6,7 % a hlasování se zdrželo 4,61 % hlasů) nové stanovy shromáždění obsahující mimo jiné změnu části dosavadních stanov společenství týkající se způsobu úhrady nákladů spojených se správou domu a pozemku – úhrady za služby, příspěvku do fondu oprav, údržby a příspěvku na zajištění správy společných částí domu tak, že úhrada těchto nákladů [konkrétně spotřeba elektrické energie v režii domu (osvětlení), spotřeba elektrické energie na provoz výtahu, odvoz směsného odpadu a úklid společných prostor domu] bude probíhat nikoliv podle poměru velikostí podlahových ploch vlastněných bytových jednotek, nýbrž paušální částkou za každou bytovou jednotku bez ohledu na její velikost. Jelikož žalobci, kteří byli při shromáždění přítomni, s uvedeným rozhodnutím nesouhlasí, navrhli jeho změnu soudem. Ačkoliv na straně navrhovatelů soud prvního stupně dovodil aktivní legitimaci k podání žaloby ve smyslu § 11 odst. 3 zák. č. 72/1994 Sb., neboť se jedná o důležitou záležitost, a zjistil, že žaloba byla podána ve smyslu uvedeného ustanovení včas, napadené znění stanov neshledal v rozporu se zákonem, ani se stanovami odpůrce, jakož i s objektivními podmínkami společenství nebo soužitím ve společenství. Pokud jde o rozúčtování nákladů na spotřebu elektrické energie v režii domu (osvětlení, provoz výtahu), odvoz směsného odpadu a úklid společných prostor na bytovou jednotku, dospěl k závěru, že nejde o nespravedlivý způsob rozúčtování, neboť nelze paušálně říci, že vlastníci větších bytů mají vyšší spotřebu energie v režii domu, což lze vztáhnout i na další položky, na něž se rozúčtování vztahuje. Jde o náklady sloužící všem členům společenství v potřebném rozsahu bez ohledu na velikost spoluvlastnického podílu na nebytových částech domu.

Vrchní soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 22. dubna 2009, č. j. 14 Cmo 239/2008–120, k odvolání žalobců usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že „rozhodnutí Společenství vlastníků domů Kotorská 1569 – 71, Praha 4 – Nusle ze dne 14. prosince 2006, kterým se změnil a doplnil zakladatelský dokument Společenství vlastníků jednotek obsažených ve stanovách schválených v úplném znění dne 3. ledna 2001, se mění takto: v čl. XIII odstavec 2 písm. b) stanov se vypouští text „vyjma způsobu rozúčtování úhrady za služby a příspěvku do fondu oprav, údržby a příspěvku na zajištění správy společných částí domu takto: spotřeba elektrické energie v režii domu (osvětlení), spotřeba elektrické energie na provoz výtahu, odvoz směsného odpadu a úklid společných prostor domu budou předepisovány na byt jako jednotku bez ohledu na velikost jednotky“; ve zbývající části výrok I. usnesení soudu prvního stupně k částečnému zpětvzetí žalobního návrhu, učiněnému v rámci odvolání, zrušil a řízení zastavil a rozhodl o náhradě nákladů před soudy obou stupňů.

Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, při posouzení části žaloby, která zůstala zpětvzetím žaloby nedotčena, však dospěl k odlišnému právnímu závěru. Konstatoval, že v § 13 a § 15 odst. 1 zákona č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů (dále jen „ZVB“) je zakotven princip, že vlastník jednotek se podílí na správě domu a je povinen přispívat na správu domu a pozemku podle velikosti spoluvlastnického podílu, určeného podle § 8 odst. 2 ZVB, přičemž tento princip může být prolomen toliko dohodou. Jelikož dohoda vyžaduje souhlasný projev vůle vlastníků všech bytových jednotek a v daném případě byl zákonem stanovený způsob rozúčtování nákladů upravený ve stanovách změněn rozhodnutím shromáždění vlastníků jednotek přijatým 88,63 % přítomných hlasů, které je třeba považovat toliko za výraz většinové vůle vlastníků jednotek, za situace, kdy uzavření dohody nebylo tvrzeno ani prokázáno, je třeba napadenou změnu stanov považovat za rozpornou s § 15 odst. 1 ZVB. Ve vztahu k příspěvku za odvoz odpadů odvolací soud dále podotkl, že změna stanov v této části pominula obecně závaznou vyhlášku hlavního města Prahy č. 25/2001 o místním poplatku za odpad, podle níž je poplatníkem poplatku každá fyzická osoba s trvalým pobytem na území města a společenství vlastníků jen odvádí sdruženou platbu jako společný správce. Z uvedeného důvodu proto shledal odvolací soud návrh žalobců, aby soud rozhodl ve smyslu § 11 odst. 3 ZVB o záležitosti, v níž byli přehlasováni, za důvodný a napadený rozsudek soudu prvního stupně shora uvedeným způsobem změnil.

Usnesení odvolacího soudu napadlo žalované společenství vlastníků v části, v níž byl rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé změněn, dovoláním, jehož přípustnost spatřuje v § 237 odst. 1 písm.

1. o. s. ř. a podává je z důvodu podle § 241a odst. 2 písm. a) a b) o.

s. ř. Projevilo nesouhlas s názorem odvolacího soudu, že vlastník jednotky se podílí na správě domu a je povinen přispívat na správu domu a pozemku podle velikosti svého spoluvlastnického podílu a že tento princip může být prolomen jedině dohodou všech vlastníků jednotek. Podle názoru žalované je shromáždění vlastníků oprávněno rozhodovat o způsobu rozúčtování tam, kde tento způsob není upraven zvláštním právním předpisem (tj. v daném případě ohledně nákladů týkajících se úklidu společných prostor, spotřeby elektřiny na provoz výtahu, osvětlení společných prostor, nákladů na údržbu a opravy společné televizní a rozhlasové antény a na kontrolu a čištění komínů) ve smyslu § 11 odst. 4 ZBV tříčtvrtinovou většinou přítomných. Při počtu 100 členů společenství, kdy není v silách výboru mít dobrý přehled o pohybu lidí v jednotlivých bytech, považuje dovolatel zvolený způsob rozúčtování nákladů na každý byt bez ohledu na velikost bytu a počet osob v bytě bydlících za nejspravedlivější kritérium. Žalované společenství proto navrhlo zrušení rozsudku odvolacího soudu a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.

Žalobce J. V. ve vyjádření označil dovolání za nedůvodné a ztotožnil se s právním závěrem odvolacího soudu, že princip podílení se vlastníka jednotky na správě domu a na povinnosti přispívat a podílet se na nákladech spojených se správou domu a pozemku podle velikosti spoluvlastnického podílu na společných částech domu lze prolomit pouze dohodou, nikoliv hlasováním. Navrhl, aby bylo dovolání zamítnuto.

J. R. se k dovolání nevyjádřila.

Podle čl. II. – přechodná ustanovení, bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, účinného od 1. 7. 2009 (vyjma ustanovení čl. I bodů 69, 71 a 100, ustanovení čl. XIII a ustanovení čl. XVII bodu 1, která nabývají účinnosti 23. 1. 2009), dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů; užití nového ustanovení § 243c odst. 2 tím není dotčeno.

Dovolací soud proto při projednání dovolání postupoval podle občanského soudního řádu ve znění účinném do novely provedené zákonem č. 7/2009 Sb.

Dovolací soud po zjištění, že dovolání bylo podáno oprávněnou osobou včas a že je přípustné, přezkoumal usnesení odvolacího soudu v napadené části podle § 242 odst. 1 a 3 občanského soudního řádu (dále „o. s. ř“) v rozsahu uplatněných dovolacích důvodů a námitek a dospěl k závěru, že dovolání je důvodné.

Podle § 11 odst. 4 zák. č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů (dále jen „ZoVB“), k přijetí usnesení o věcech, které jsou obsahem prohlášení podle § 4, o schválení nebo o změně stanov, o uzavření smlouvy o zástavním právu k jednotkám a o rozúčtování cen služeb na jednotlivé vlastníky jednotek podle § 9 odst. 2 je zapotřební tříčtvrtinové většiny přítomných hlasů.

Podle § 15 odst. 1 ZoVB jsou vlastníci jednotek povinni přispívat na náklady spojené se správou domu a pozemku. Pokud dohoda neurčuje jinak, nesou náklady poměrně podle velikosti spoluvlastnického podílu (§ 8 odst. 2).

Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu, od níž se dovolací nehodlá odchýlit ani v souzené věci, je za „dohodu“ předpokládanou § 15 odst. 1 ZoVB třeba považovat i usnesení shromáždění společenství vlastníků, přijaté na základě zákonem upraveného a řádně použitého mechanismu hlasování (k hlasu vlastníka jednotky viz zejména § 11 odst. 3 citovaného zákona). Jiný (zvlášť vyjádřený) projev shody vůle vlastníků jednotek není při spoluvlastnickém vztahu nezbytný. Tomuto výkladu odpovídá i závěr Ústavního soudu České republiky (srovnej jeho nález ze dne 8. března 2005, sp. zn. I. ÚS 646/04, uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, C. H. Beck, svazek 36, pod pořadovým č. 49), podle něhož je hlasování vlastníků jednotek podle § 11 odst. 3 ZVB projevem vzájemného vztahu mezi spoluvlastníky. Dohodou vlastníků jednotek o jiném rozsahu podílu na správě domu, než odpovídá jejich spoluvlastnickému podílu na společných částech domu, tak může být též usnesení shromáždění společenství vlastníků jednotek, bylo-li přijato postupem odpovídajícím zákonné úpravě přijetí takového rozhodnutí (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. března 2007, sp. zn. 28 Cdo 1253/2006, uveřejněný v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod pořadovým č. C 5090). Proti uvedenému rozsudku byla podána ústavní stížnost, kterou Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 27. září 2007, sp. zn. II. ÚS 1501/07 (uveřejněným na internetových stránkách Ústavního soudu České republiky – http://nalus.usoud.cz ) pro zjevnou neopodstatněnost, když se výslovně ztotožnil s právními závěry vyslovenými v uvedeném rozhodnutí, k nimž se následně dovolací soud přihlásil např. v usnesení ze dne 25. listopadu 2010, sp. zn. 22 Cdo 796/2009, uveřejněném na internetových stránkách Nejvyššího soudu České republiky – www.nsoud.cz . Ve světle shora uvedených závěrů je tedy třeba v daném případě považovat přijetí změny části stanov, upravující způsob rozúčtování nákladů spojených s provozem a údržbou společných částí domu, společenstvím vlastníků jednotek odchylně od způsobu stanoveného ve smyslu § 15 odst. 1 ZVB (poměrně podle velikosti spoluvlastnických podílů), a to na základě usnesení usnášeníschopného shromáždění vlastníků jednotek přijatého ve smyslu § 11 odst. 4 ZVB více než tříčtvrtinovou většinou přítomných hlasů, za souladné se zákonem.

Vychází-li tedy odvolací soud ve svém rozhodnutí ze závěru, že ke změně příslušného ustanovení bylo ve smyslu § 15 odst. 1 ZVB zapotřebí uzavření samostatné dohody, s níž by projevili souhlas všichni vlastníci jednotek, nelze takové posouzení věci považovat za správné.

Dovolací soud pro úplnost dodává, že rozsudek odvolacího soudu nepodrobil dovolacímu přezkumu v části výroku týkající se odvozu směsného odpadu, když tato jeho část nebyla podle obsahu dovolání žalovaným napadena (srov. § 242 odst. 1 o. s. ř.).

Dovolací soud proto z uvedených důvodů usnesení odvolacího soudu v jeho měnící části v rozsahu vymezeném dovoláním, tj. vyjma části týkající se odvozu směsného odpadu, a ve výroku o náhradě nákladů řízení, podle § 243b odst. 2 a 3 o. s. ř. zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.