Vážení,

souhlasím s panem Vladislavem, ale současně pokládám otázku zájmového chovu zvířat ve společenství za zasluhující řešení. Ona totiž věc má více aspektů, z nichž některé zmíním:

1. zvířata jsou přenašeči nemocí,
2. zvířecí srst, moč a výkaly jsou silné alergeny,
3. může dojít k pokousání, podrapání, apod.,
4. hluk,
5. děti (nakonec i dospělí) se mohou zvířat bát,
6. některá zvířata obecně nepůsobí příliš přitažlivě, ač jsou mezi chovateli oblíbená (plazi, pavouci ad.)

Věc přitom nelze řešit pouze uvnitř společenství, protože se uvedená nebezpečí týkají i dalších osob, která nejsou rozhodnutím společenství vázána (za předpokladu, že chov zvířat vůbec patří do pravomoci společenství, jak se zde tvrdí), např. poštovních doručovatelů, odečitatelů energií, návštěv ad.

Shrnul bych to asi tak, že bytový dům pro chov zvířat není vhodný, chovateli bych doporučil pořízení vlastního domku.

Jak je to z pohledu práva tady zatím nikdo seriosně neshrnul. Odkaz na to, že zvíře je (zatím) podle ObčZ věc, není postačující.