Vážená kolegyně PeDuPles,

1. v daních platí, že pravdou je to, co si daňový subjekt obhájí před správcem daně, pomocně k tomu lze sem tam využít i nějaký daňový zákon či judikát
2. v daňovém řízení platí presumpce viny, poplatník dokazuje, že je pravdou to, co tvrdí (§ 31/9 zákona č. 337/1992 Sb.)
3. správce daně má mocný nástroj v „zastřeném stavu“ (§ 2/7 zákona č. 337/1992 Sb.)
4. zákony jsou psány pro situace obvyklé, např. se předpokládá, že za vykonanou práci se poskytuje odměna. Pokud tento předpoklad neplatí, zákon se velmi obtížně aplikuje.

Vycházeje z těchto předpokladů opakovaně nemohu doporučit nulovou odměnu výboru a vyplácení věcných náhrad souvisejících s výkonem funkce.

Pokud byste ale trvala na nulové odměně a vyplacení finančních náhrad, tak si dovolím předjímat velmi pravděpodobný závěr FÚ:

1. příjem podle § 6/1/d ZDP nebo
2. § 10 ZDP

Jak říkal přední znalec v tomto oboru: Můžete o tom pochybovat, můžete s tím nesouhlasit, ale to je tak všechno, co s tím můžete dělat.

Rozhodnutí je jen na Vás, ten právník za Vaše rozhodnutí nebude případně popotahován.

Hezký den!

Pavel