Podle mého názoru nelze nápravu stavu úklidu společných prostor v bytovém domě ve vlastnictví (SVJ) opřít o konkrétní ustanovení obecných a zvláštních předpisů bytového práva a na dobré mravy se spolehnout nemůžeme. Zákon č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů, umožňuje ve vztahu ke službám spojeným s bydlením přijmout ve společenství zásady, které pamatují i na specifické projevy dodržování všeobecně uznávaných zásad bydlení a hygieny (§ 11 odst. 4 zák. č. 72/1994 Sb.). Vlastníci bytových jednotek v našem domě do jednoho chápeme úklid společných prostor, jako udržování i zhodnocování našeho společného majetku, prostě nikdo se nechce podílet na devastaci , ale pro pořádek, hlavně kvůli možným novým členům SVJ, jsme si vytvořili domovní řád, který měl každý člen k připomínkování, který jsme nakonec přijali na shromáždění , na kterém byli přítomni všichni členové SVJ, všichni hlasovali pro. Domovní řád řeší mimo jiné i úklid společných prostor a dlouhodobá nepřítomnost není omluvou, každý si musí najít za sebe náhradu. Pokud by to nefungovalo, pro tento případ jsme se dohodli, že úklid zajistí výbor SVJ a náklady pak naúčtuje vlatníkovi BJ, který úklid neprovedl.

V bývalém SVJ, jsme měli rovněž zpracovaný Domovní řád, který respektovali všichni, i právnické osoby, mezi které patřil i původní majitel Město xxxx, jeho nájemník je roky v ústavu, byt je neobývaný, ale podle společné dohody, měsíčně platí Město na úklid společných prostor 300,– Kč a protože i právnické osoby – s.r.o. jsou dlouhodobě mimo dům, rovněž i ony platí měsíčně tuto částku na úklid.

Úklid pak na základě dohody o pracovní činnosti vykonávali ti členové SVJ, kteří o tuto činnost měli zájem. (Nebylo to jen o úklidu domu, ale i nezastavěné plochy stavební parcely, kosení trávy, péče o předzahrádku).