„Toto musí řešit nějaký zákon?“ (Vložil filNad52, 15. Říjen 2022 – 7:51)

Zákon toto řeší, a docela dobře (na papíře). V tom problém není. Zákony máme v Česku vesměs dobré (na papíře), přinejmenším srovnatelně dobré s jinými demokratickými zeměmi, posuzováno jako literární dílo (na papíře).

Problém se jmenuje právní vědomí a vymahatelnost zákona. Co v Česku značně pokulhává je právní vědomí a vymahatelnost zákona. Zákon je text na papíře (nebo na jiném nosiči), literární dílo. Sám o sobě nepůsobí. Co působí, je jednak právní vědomí, tj. obecná povědomost lidí o právu a spravedlnosti, která je se objevuje už v předškolním věku („Nebourej mi mou bábovičku“), aniž by člověk přečetl byť jediný zákon, a která je v Česku obecně velmi nízká, a jednak vymahatelnost zákona, která v Česku v podstatě nefunguje.

Kde je příčina současného stavu, těžko říct. Soudci a úředníci nabyli své právní znalosti dílem výchovou od svých rodičů a prarodičů, dílem studiem od svých učitelů, dílem od svých služebně starších kolegů a nadřízených, dílem se řídí svým citem pro spravedlnost. Příčina současného bezpráví (skrývaná pod hesly nezávislost soudu, dobrá správa, správní uvážení ad.) by vydala přinejmenším na bakalářskou práci, spíše na práci disertační. Svou roli zde jistě hraje klesající kvalita školství všech stupňů patrná v posledních desetiletích. Rád se ujmu vedení či oponování takové práce.

Kromě analýzy příčin bezpráví panujícího v Česku by byla zajímavá i možná řešení. Můj návrh je poslat každého, aby pobyl nějakou dobu v demokratické zemi. Ne jako turista, ale jako místní obyvatel, který platí daně, vyřizuje úřední záležitosti, čerpá zdravotní péči. Sám jsem pobyl v demokratických zemích více let a po návratu do Česka se nestačím divit. Začíná to ještě před překročením hranic, už v Londýně, Frankfurtu či Dubaji při nástupu do letadla do Prahy.

Typické jsou současné diskuse o nutnosti zvýšení soudních, advokátních, notářských a exekutorských poplatků a odměn. Při tom nepadlo ani slovo o zefektivnění správních a soudních řízení či zvýšení jejich kvality a odbornosti či jejich zkrácení. Ani slovo o tom, že dluhy se jistě mají platit, ale už ne navyšovat na mnohonásobek.

Představte si, že jdete ke svému zubnímu lékaři, ten postupuje jako úředník či soudce a řekne Vám: „Jdete po lhůtě, neošetřím Vás.“ „Už jste zde byl se stejnou věcí minule, neošetřím Vás.“ „Pokud se na mne ještě jednou obrátíte se žádostí o ošetření (nebo naopak nepřijdete), udělím Vám pokutu.“ „Nejprve je třeba Vaše potíže zmnohonásobit, potom se jimi budu zabývat.“