Tony, mám pár poznámek.

• Tony: „Zaplatit „rozúčtování ITN“ (termín z doručeného dokumentu s názvem „rozúčtování“) je asi možné několika způsoby – který z nich je dobře …“

Tony, v první řadě je třeba pochopit, že odečty indikátorů, rozúčtování nákladů, vystavení a doručení vyúčtování, měsíční informování o spotřebě – to je vše nedílnou součástí poskytování služeb podle zákona 2013/67. Nemá to nic společného se správou domu a pozemku.

V obvyklé situaci jsou všechny tyto náklady hrazeny povinně ke splnění zákonných povinností poskytovatele služeb. Ty činnosti přece ukládá poskytovateli služeb zákon. Proto jsou nedílnou součástí nákladů na poskytování služeb. Náklad se rozúčtuje (jako ostatně každá služba) pouze na ty osoby, které službu přijímají.

To má právní a daňové důsledky zejména u pronajímatelů: Své vynaložené náklady na služby si pronajímatelnesmí uvést v daňovém přiznání jako náklady na pronájem, a úhrady přijaté od nájemce za služby nejsou příjmem z pronájmu a nezdaňují se.

Zcela jiná je otázka jak náklad na tyto služby rozúčtovat příjemcům služeb. Například náklad na odečty indikátorů/měřidel. Způsob č. 1 je nejpřesnější, způsob č. 2 je nejméně přiléhavý.

1. stejnou částkou na každý jednotlivý indikátor/měřidlo,
2. stejnou částkou na byt, bez ohledu na počet odečítaných indikátorů a měřidel,
3. shodně jako náklad základní složky nákladů na vytápění, tedy podle započitatelných podlahových ploch bytů.

Způsoby č. 2 a 3 ovšemže obsahují určitou nespravedlnost. Ústavní soud to v nálezu Pl. ÚS 25/12 ze dne 17. dubna 2013 označil jako „akceptovatelná míra nespravedlnosti“. Je to podobné jako u služby „užívání výtahu“ – nikdo neočekává, že bude tuto službu hradit přesně v nákladech za každou jízdu.

Naprosto nepřijatelné by ovšem bylo švindlovat v účetnictví a náklad na služby podřazovat pod náklad na správu domu a pozemku. Toto je už trestný čin podvodu, spáchaný ve skupině.

Služba „informování o spotřebě“ podle § 7, (pokud ji nechcete podřadit rovnou pod dvě služby týkající se spotřeby tepla) lze rozúčtovat jako samostatnou službu:

1. stejnou částkou na každý indikátor/měřidlo,
2. stejnou částkou na byt (protože pro každý byt je zpracována jednou měsíčně stejná informace)
3. shodně jako náklad základní složky, tedy podle započitatelných podlahových ploch (kdo topí na větší ploše, platí víc i za informace o spotřebě).

Je možné náklady na všechny tyto nutné činnosti (odečty indikátorů, rozúčtování nákladů, vystavení a doručení vyúčtování, měsíční informování o spotřebě) shrnout do jediné extra služby jako jednu souhrnnou částku, která se rozúčtuje příjemcům služeb jako samostatná služba „zákonný servis poskytování služeb“.

Justitianus