Vážený pane Matějko,

1. Mít „veškeré směrnice“ ve stanovách je dobré, už jenom k potřebnému hlasovacímu kvoru pro změnu stanov (a tím směrnic) a rovněž k tomu, že sestavení jakýchkoli dalších „směrnic“ společenství nemá oporu v ZoVB a tudíž jejich právní vymahatelnost je sporná. Děkuji za doporučení. (Je ovšem otázka, zda je to u Vás celá pravda: Povahu „vnitřních směrnic“ mohou mít zápisy ze shromáždění společenství. Nebo skutečně formulujete rozhodnutí společesntví ve věcech „vnitřních směrnic“ jako návrhy na změnu stanov?)

Vaše další názory jsou logicky konzistentní a rád bych s nimi souhlasil (líbí se mi), jenže pro ně nenacházím oporu v právu:

1. Pokud nelze sdělit částku, pak nelze sdělit ani, zda je daná osoba dlužník, či nikoliv, neboť tím se také poskytuje informace o výši částky, totiž zda je dlužná částka nulová či nenulová. Vaši argumentaci je tedy nutné bohužel odmítnout. Údaj buď poskytnout lze (v jeho úplnosti), nebo nelze (ani částečně).
2. Tohle je zásadní věc. Vyskytly se zde názory podložené literaturou, že ze zákona kupující přejímá dluhy prodávajícího. V ZoVB je tato úprava kogentní povahy, takže ji nelze v kupní smlouvě upravit jinak. Bohužel i zde je patrně s ohledem na výklad ZoVB nutné Vaši argumentaci odmítnout.
3. Praxe ukazuje, že koupit zajíce v pytli je často jediná možnost jak nemovitost vůbec koupit. Kupující prostě tahá za kratší provaz, i když právní teorie říká, že smluvní strany jsou si v právech rovny.

S pozdravem,

E56