Ale pochopitelně, že si vlastníci mohou dohodnout (dohoda = souhlas všech!) cokoliv, i to, že se nebudou řídit zákonem, ale vlastními pravidly. Tato dohoda ale zavazuje jen kontrahenty a nedotkne se třetích osob (nových vlastníků) jak říká důvodová zpráva k § 978. Pokud se změní byť jeden vlastník a k dohodě se nepřipojí, dohoda padá. Mimochodem, docela by mě zajímalo, kolik by se našlo vlastníků s velkým spoluvlastnickým podílem, kteří budou dobrovolně souhlasit s tím, že na náklady vlastní správní činnosti budou platit podle spoluvlastnického podílu, tedy víc než by jim příslušelo podle jednotek.

Z důvodové zprávy k § 978:

Konečně se navrhuje jasně vyjádřit zásadní kogentnost úpravy práv věcných i práva dědického a stanovit, že od ustanovení druhé části zákona se lze s účinky vůči třetím osobám odchýlit jen, připouští-li to zákon. Jakkoli tedy např. ustanovení o vlastnickém právu upravují podrobně sousedská práva, nebrání sousedům v odlišných ujednáních – ta ovšem budou zavazovat jen kontrahenty a nedotknou se třetích osob (ledaže ujednání získá svou věcněprávní podobu, např. jako služebnost). Rovněž to je pravidlo uznávané v teorii i v soudní praxi již dnes.