„Jestliže souhlas všech vlastníků se vztahuje pouze na současnou změnu užívání stavby a změnu stavby, pak o samotné změně stavby rozhoduje nadpoloviční většina na shromáždění, tedy v krajním případě 25.1% vlastníků. Nebo se pletu?“ (Vložil E_man, 1. Červenec 2023 – 0:09)

Můžete být zcela v klidu, ve Vašem případě má a význam nebo, podobně jako ve větě Prodáváme vanilkovou a čokoládovou zmrzlinu. Ano, takový je jazyk. Jsou dokonce slova, která mají protichůdné významy. Ano, jedno slovo může mít protichůdné významy. Spojky v přirozeném jazyce nejsou logickými operátory. Už jenom z toho důvodu, že logické operátory (funktory) mohou jako své argumenty (parametry, vstupní hodnoty) pouze (logické) výroky, což pro spojky v přirozeném jazyce neplatí.

Právník toho může dobře využívat i zneužívat.

Dítě do tří let současně důchodcem být může (může pobírat důchod sirotčí, důchod invalidní). Zda dítě může být vojskem, jak tvrdí Justitianus, nevím, vojenské předpisy na rozdíl od předpisů sociálního zabezpečení neznám, ale zcela bych to nevyloučil, neboť se jistě najde vhodná vyhovující definice horního věku dítěte a dolního věku vstupu do vojska tak, aby oba věkové intervaly měly neprázdný průnik.

Byl jsem osobně u soudu. Vycházel jsem z toho, že na to se svými znalostmi s přehledem stačím, neboť procesní pravidla znám, s věcí jsem skutkově seznámen (nejlépe ze všech), mluvit před lidmi umím, psát umím také, česky rozumím, čas jsem shodou okolností měl, protistranou byl poslední článek řetězce (právnických) osob, které si věc postupně předávaly na základě nejrůznějších rámcových smluv, dílčích smluv, smluv o postoupení, právního nástupnictví, plných mocí, smluvního zastoupení, zákonného zastoupení, substutičních zastoupení, smluv o spolupráci, smluv o sdružení ad., pododobná věc byla opakovaně shodně projudikována soudy všech stupňů a široce medializována, přístup soudce byl solidní a v problematika mu byla známa (což bylo zřejmé už z písemné komunikaci s ním před jednáním a ihned od začátku jednání).

Advokát protistrany (posledního článku řetězce předávajících si věc) o věci samé skutkově nevěděl nic (ani nemohl, kdo hrál tichou poštu, tomu je to jasné), což bylo z zřejmé z jeho písemných i ústních vyjádření. Jenže lhal. Soustavně lhal. Od začátku do konce lhal. V listině, na kterou se odkazoval, bylo napsáno, že barva byla bílá, advokát tvrdil, že barva byla černá a že je to uvedeno v listině. Takto to bylo se vším, s časovými údaji, peněžními částkami, osobami a jejich činností (tam nelhal pouze, pokud se týkalo jejich osobních údajů, aby je mohl navrhnout jako svědky), jako svědky navrhoval osoby, které s věcí nemají nic společného (tvrdil ovšem, že mají), odkazoval na nepřípadná právní ustanovení. Výsledek jsem uhrál slušný, ale nestačil jsem se divit, čím se dá (zřejmě dobře a úspěšně) živit: lhaním. Úmyslným lhaním.

Dám tu část o advokátovi do samostatného vlákna, i když i sem to patří, protože zde a má význam nebo, což ale není lež advokáta, ale vlastnost přirozeného jazyka, kterou může advokát dobře využít.