„… pronajímatelem může být i osoba odlišná od vlastníka, má-li právo tímto způsobem předmětem nájmu disponovat z jiného důvodu“

rozhodnutí Nejvyššího soudu 32 Odo 359/2005

„[J]e třeba vyjít z ustanovení občanského zákoníku upravujících uzavírání smluv o nájmu (…). Obecné vymezení nájemní smlouvy (…) definuje nájemní smlouvu jako závazkový úplatný vztah mezi pronajímatelem a nájemcem, v němž pronajímatel přenechává za úplatu nájemci věc, aby ji dočasně (ve sjednané době) užíval nebo z ní bral i užitky.“

Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. října 2001, sp. zn. 28 Cdo 1603/2001

„Odvolací soud (…) vysvětlil, že pro oprávnění (…) pronajímatele s předmětem budoucího nájmu nakládat, které je předpokladem jeho práva věc platně pronajmout, není rozhodující, zda je tak oprávněn činit z titulu vlastnického práva k předmětu nájmu, či z jiného právního důvodu, například na základě souhlasu vlastníka předmětu budoucího nájmu.“

Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 11. listopadu 2004, č.j. 2 Cmo 273/2003–148

„Z toho, že společenství vzniká přímo ze zákona a má právní subjektivitu i způsobilost právně jednat (byť omezenou na stanovený předmět činnosti), současně vyplývá, že ve věcech spojených se správou domu nejedná z pouhého pověření vlastníků jednotek, nýbrž vykonává svá práva a povinnosti jako by samo bylo vlastníkem (viz obdobně důvodová zpráva k zákonu č. 103/2000 Sb., zvláštní část, čl. I, výklad k bodu 8; citovaná důvodová zpráva je dostupná např. v ASPI pod identifikačním číslem /ASPI ID/ LIT52396CZ). Jestliže tedy ustanovení § 9a odst. 1 písm. c/ zákona č. 72/1994 Sb. výslovně zahrnuje mezi právní úkony, jež je společenství oprávněno činit v rámci předmětu své činnosti (správy domu ve smyslu § 9 odst. 1 zákona č. 72/1994 Sb.), smlouvy o nájmu společných částí domu nebo i jednotek ve spoluvlastnictví všech vlastníků jednotek, je zřejmé, že společenství přísluší tyto smlouvy uzavírat namísto vlastníků jednotek, a to tzv. vlastním jménem a na vlastní účet.“

Usnesení Nejvyššího soudu 26 Cdo 5610/2015 ze dne 22. srpna 2016

„Jestliže tedy zákonodárce svěřil společenství rovněž kompetenci uzavírat – vlastním jménem a na vlastní účet – smlouvy o nájmu společných částí domu nebo i jednotek ve spoluvlastnictví všech vlastníků jednotek, nelze mít žádných pochyb o tom, že výnosy z uvedených prostor (úplata za jejich užívání třetími osobami) jsou ze zákona jeho příjmem (a nikoli příjmem jednotlivých vlastníků jednotek). “

Usnesení Nejvyššího soudu 26 Cdo 5610/2015 ze dne 22. srpna 2016

„Práva jednotlivých vlastníků jsou pak omezena stejným vlastnickým právem ostatních vlastníků jednotek (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu z 19. března 2014, sp. zn. 26 Cdo 421/2014). Důsledky vyplývající pro vlastníky jednotek z uvedeného omezení řeší shora citovaná zákonná úprava zavedením tzv. společenství vlastníků jednotek (dále opět jen společenství ), které vzniká přímo ze zákona (v domě s nejméně pěti jednotkami, z nichž alespoň tři jsou ve vlastnictví tří různých vlastníků viz § 9 odst. 3 zákona č. 72/1994 Sb.) a jehož hlavním účelem je zabezpečovat řádný výkon činností spojených se správou, provozem a opravami společných částí domu. K naplnění tohoto účelu jej zmíněná právní úprava předně prohlašuje za právnickou osobu, čímž mu přiznává způsobilost mít práva a povinnosti, tedy právní subjektivitu. Vedle toho mu zároveň poskytuje v rozsahu předmětu jeho činnosti oprávnění nabývat práva a povinnosti vlastními právními úkony, tj. právně jednat (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. června 2015, sp. zn. 26 Cdo 811/2015, který byl na zasedání občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu konaném dne 8. června 2016 schválen k uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek). Z toho, že společenství vzniká přímo ze zákona a má právní subjektivitu i způsobilost právně jednat (byť omezenou na stanovený předmět činnosti), současně vyplývá, že ve věcech spojených se správou domu nejedná z pouhého pověření vlastníků jednotek, nýbrž vykonává svá práva a povinnosti jako by samo bylo vlastníkem (viz obdobně důvodová zpráva k zákonu č. 103/2000 Sb., zvláštní část, čl. I, výklad k bodu 8; citovaná důvodová zpráva je dostupná např. v ASPI pod identifikačním číslem /ASPI ID/ LIT52396CZ). Jestliže tedy ustanovení § 9a odst. 1 písm. c/ zákona č. 72/1994 Sb. výslovně zahrnuje mezi právní úkony, jež je společenství oprávněno činit v rámci předmětu své činnosti (správy domu ve smyslu § 9 odst. 1 zákona č. 72/1994 Sb.), smlouvy o nájmu společných částí domu nebo i jednotek ve spoluvlastnictví všech vlastníků jednotek, je zřejmé, že společenství přísluší tyto smlouvy uzavírat namísto vlastníků jednotek, a to tzv. vlastním jménem a na vlastní účet.“

Usnesení Nejvyššího soudu 26 Cdo 5610/2015 ze dne 22. srpna 2016

„Při poskytnutí nájmu je z daňového hlediska rozhodující, které osoby uzavírají smluvní vztah (nikoliv které osoby jsou vlastníky, příp. spoluvlastníky předmětu nájmu). Jestliže smlouvu o nájmu společných částí domu, nebytového prostoru nebo bytu uzavřelo SVJ – plátce daně, poskytuje plnění osvobozené od daně, příp. zdanitelné plnění, rozhodne-Ii se nájem zdaňovat. Jestliže uzavře smlouvu, na základě které poskytuje právo umístění věci na společných částech domu za úplatu, poskytuje zdanitelné plnění.“

vyjádření Ministerstva financí č.j. 18/88767/2009–181 ze dne 12.1.2010