Dobrý den pane Justitiane, našel jsem tuto diskuzi až dneska, ale považuju jí za důležitou, takže si dovolím položit dotaz k polemice – není to začarovaný kruh?

Jakmile SVJ přijalo usnesení a nikdo ho nenapadl podle §1209, je usnesení platný a SVJ z něj musí vycházet a musí podle něj rozúčtovávat. Pokud teda tazatel přestane platit a SVJ ho dá k soudu, měl by ho podle Usnesení Nejvyššího soudu 26 Cdo 287/2018 projet:

Za účinnosti zákona o vlastnictví bytů se soudní praxe ustálila v názoru, že soud může posuzovat platnost rozhodnutí přijatého shromážděním vlastníků pouze v řízení podle ustanovení § 11 odst. 3 věty třetí zák. č. 72/1994 Sb.; v jiném řízení jeho platnost posuzovat nelze, a to ani jako předběžnou otázku (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. ledna 2012, sp. zn. 29 Cdo 383/2010, uveřejněný pod číslem 58/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Tento názor nemá dovolací soud důvod měnit ani v poměrech o. z. (…)

V projednávané věci to znamená, že rozhodlo-li shromáždění o záležitosti, která patří do jeho působnosti [§ 1208 písm. f) bod 7. o. z.], měl odvolací soud zkoumat pouze to, zda přijaté usnesení bylo napadeno žalobou na určení jeho neplatnosti podle § 1209 o. z. Nestalo-li se tak, nemohl odvolací soud (jako otázku předběžnou) posuzovat, zda bylo přijato v souladu se zákonem a stanovami, ale měl z tohoto usnesení vycházet.

Ještě víc natvrdo je to v Usnesení Nejvyššího soudu 26 Cdo 235/2021

Nejvyšší soud uvádí, že dovolatelem vymezená otázka, zda může/měl by soud přezkoumat platnost rozhodnutí shromáždění vlastníků ohledně příspěvků na správu domu a pozemku i mimo návrh dle ustanovení § 1209 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), je v dovolací praxi rozhodována konstantně tak, že nelze vyslovit neplatnost usnesení shromáždění mimo zvláštní řízení podle § 1209 o. z.

Neboli nastoluju tady otázku, kdo a v jakým řízení určuje, že se usnesení příčí dobrým mravům. Tady kousek od nás jeden vlastník podobnýho prostoru vykřikuje, že je proti dobrým mravům aby platil podíl na pojištění domu a externí správě. Takže jenom výlevama vlastníků se řídit nedá.

Čili rozhodnout, jestli se usnesení příčí dobrým mravům by měl podle mýho názoru rozhodnout soud. Pokud by to ale mělo být podle §1209, má na to vlastník jenom ty tři měsíce, ne? Nebo tady ta lhůta neplatí?

Další zádrhel vidím v tom, že usnesení shromáždění se podle Usnesení Nejvyššího soudu 26 Cdo 13/2019 napadá u Krajskýho soudu, ale neplatiče služeb bude soudit Okresní soud. Ten tudíž nemá na zkoumání dobrých nebo nedobrých mravů pravomoc a nemůže to zkoumat ani jako předběžnou otázku. Nebylo by teda lepší se fakt obrátit na soud podle §1209 a odvolat se na IV ÚS 3373/18 z 26.2.2019:

… otázku „důležitosti“ je třeba řešit s ohledem „na poměry posuzované věci“ (z poslední doby viz např. usnesení ze dne 15. 8. 2017 sp. zn. 26 Cdo 5299/2016), přičemž (konkrétně) ani přezkum platnosti rozhodnutí přijatého na shromáždění SVJ o způsobu rozúčtování nákladů spojených se správou společných částí domu a služeb vyloučen není …

Alébrž na co se ptám: Je rozumný řešit situaci neplacením, když podle ustálený judikatury s tím Okresní soud, kterej bude řešit nedoplatky, a možná dokonce v jednostupňovým bagatelním sporu, nemůže vůbec nic dělat a musí to i podle toho vadnýho usnesení odsoudit? Nebo se nemravnost posuzuje jinak než podle §1209?